Nokturno.net / tvorba / dílko

Jsem zde k ničemu. A ostatní jsi to uvědomují taky. Vím to, cítím to. A já už nemám sílu se pretvařovat a nemám sílu číst jsi ty debilní kecy na každém fóru, u každého statusu na tom posraným facebooku, když přijdu a ono je to kompletně se zhora až dolů zasviněné a jenom tu a tam se objeví nějaká důležitá informace od tebe, která je vzapětí zasrata další haldou kravin. Nemám sílu nijak se vyjádřit a když ze sebe něco vybliju, tak je to nějaká kravina, která je pro všechny k smíchu.
Člověk, ten člověk, ten Medvěd, kterýho jsi znala, zemřel. A teď je to doopravdy, není žádnej podělanej můj výmysl, který mě má zabavit. Není to žádná hra. Rozpadnul jsem se na kousky, ztratil jsem sám sebe. Ztratil jsem spojení se světem, spojení se vším, co mi umožňovalo žít alespoň v nějakých mezích normality. Ztratil jsem víru, city i naději. Ztratil jsem i to, co jsem neměl. Není mi do pláče, který by vše uvolnil a bylo to zas projednou v pořádku. Není mi k smíchu, se kterým bych vše hodil za hlavu a víc se nestaral; alespoň ne nějakou dobu.
Ber to jako moji rezignaci; rezignaci na to býti člověkem. Je mi to jedno, jestli jsi tohle přečteš jenom ty, nebo to dáš k počtení i ostatním. Tahle zpráva nezůstane aktuální déle, než dojdeš k poslednímu slovu. A pak na vše zapomeneš.