27.06.11 | Nikola K, @, další tvorba | 1774 x | vypínač
Když je noc
a tma oblékla naše těla.
A já se ptám,
co víc bych chtěla.
Tiše položíš prst na má ústa
abych byla zticha.
Podíváš se do mých očí
a srdce mi radostí hnedka poskočí.
Můj hrudník se vzdvíhá
v rytmu dechu
a já vím, že není žádného spěchu.
Ležíš vedle mě a tiše pozoruješ
i v tom tichu vím, jak moc mě miluješ.
Nemusíš nic říkat
stačí se do mých očí podívat.
V rytmu našich těl
se tě ptám, co víc bys ještě chtěl?
Naše těla se spojí
některá se toho okamžiku i bojí.
Když se rty dotknou
a těla zvlhnou potem
,slova splynou šepotem.
A rozkošnou únavou
naše těla na sobě spočinou.
Těla se rozpletla
a moje duše
v tom nejhezčím okamžiku
k nebi vzlétla.
. haiku marnost temnota jen tak smrt bolest láska .. touha sen srdce sex zklamání krev život mládí les pocity voľný verš sobota přetvářka podzim fantasy realita samota město zoufalství poezie vzpomínka horror vztahy strach * ... příroda cesta deprese aa žena beznaděj pocit vztah momentka horor zima osud povídka nenávist antilistí emoce erotika smutek tma hrůza svoboda humor noc x naděje vyznání čas
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6445
autorů: 866