Nokturno.net / tvorba / dílko

Když je noc
a tma oblékla naše těla.
A já se ptám,
co víc bych chtěla.
Tiše položíš prst na má ústa
abych byla zticha.
Podíváš se do mých očí
a srdce mi radostí hnedka poskočí.
Můj hrudník se vzdvíhá
v rytmu dechu
a já vím, že není žádného spěchu.
Ležíš vedle mě a tiše pozoruješ
i v tom tichu vím, jak moc mě miluješ.
Nemusíš nic říkat
stačí se do mých očí podívat.
V rytmu našich těl
se tě ptám, co víc bys ještě chtěl?
Naše těla se spojí
některá se toho okamžiku i bojí.
Když se rty dotknou
a těla zvlhnou potem
,slova splynou šepotem.
A rozkošnou únavou
naše těla na sobě spočinou.
Těla se rozpletla
a moje duše
v tom nejhezčím okamžiku
k nebi vzlétla.