Nokturno.net / tvorba / dílko

Jirka, už je to čtrnáct let,
bral tě jako vlastního, úplně samozřejmě.

Babička, sto tři jí bylo,
dělala nejlepší štrúdly, nejlepší okurky,
a byla laskavá, laskavá, laskavá.

Honza, seděl jsi vedle něj, když naposledy vydechl,
aby tam nebyl sám, aby se nebál,
a pak jsi šel vzbudit ostatní.

Na konci dne zapálíš svíčky
za všechno, co v tobě umřelo,
za všechno, co v tobě přežilo.