Nokturno.net / články

Neuběhne ani rok a Petr, Edmund, Zuzana a Lucie se znovu dostanou do kouzelné Narnie, tentokráte povoláni kouzelným rohem na pomoc zdejšímu králi Kaspianovi, mladému dědici trůnu, který se snaží vzkřísit starou Narnii. Starou proto, že ač v lidském světě uplynul jediný rok, v Narnii několik stovek, možná i tisíc. A když se všichni (tedy princ Kaspian se čtveřicí někdejších narnijsých panovníků) po mnohých útrapách společně setkají, dojde k veliké řeži se samozvaným králem Mirazem.
Samotný děj, možná prostý, leč poutavý, je obetkán sítí příihod, drobných postřehů a náznaků a v ničem si nezadá s proslulým dílem prvním. Postavy jsou sympatické, od věrného jezevce Čuchomecha, svérázného skřítka Trumpkina, pomalé medvědy Břicháče až po odvážného myšáka Rípčípa a jeho družinu, ale i zákeřné, podlé či zbabělé, které zastupují většinou telmaríni - narnijští lidé anebo černí skřítci. A samo sebou nechybí ani Aslan, rádce a utěšitel. Právě okolo jeho postavy lze nalézt mnohé biblické motivy a výjevy. Celý příběh lze kupříkladu (velmi zjdenodušeně a neúplně) interpretovat jako podobenství o ztrátě a nalzení víry. Komu se to příčí, tomu bohužel nelze než doporučit aby se knize, potažmo celé sérii, raději vyhnul. Ovšem nejen mytologie biblická se stala předobrazem Narniského dění, ale i řecká (resp. římská), což se zračí především v postavě Bacchuse a jeho učitele Silénia, věčně opilého a padajícího z osla. Ze všeho nejpůsobivější jsou pak nádherné průvody obživlých stromů, tančících dam a pánů, které znovu obživnou, aby pomohli obnovit starý svět.
Tak či onak, kniha je napsána velmi láskyplně a pokud se necítíte příliš staří na pohádky, pusťte se do ní.
Na závěr bych si rád neodpustil jednu citaci z eseje "Někdy to nejlépe řekne pohádka" („Sometimes Fairy Stories May Say Best What’s to be Said“, přeložil Štěpán Smolen):

„Někteří lidé se domnívají, že jsem nejprve hledal způsob, jak dětem říci něco o křesťanství; potom si zvolil pohádku jako vhodný nástroj; potom posbíral informace o dětské psychologii a rozhodl se pro cílovou věkovou skupinu; potom sestavil seznam základních křesťanských pravd a vypracoval „alegorie“, které by je ztělesňovaly. To je naprostý nesmysl. Nedovedl bych psát takovým způsobem. Začalo to všechno představami: faun nesoucí deštník, královna na saních, nádherný lev. A zprvu na nich nebylo ani nic křesťanského – tenhle prvek tam pronikl sám od sebe.“