20.11.05 | Daniela Kristen, @, další tvorba | 1218 x | vypínač
Země ve stínu slunce leží.
A temný hrad je jejím středem.
Jen vlky slyšíš výt.
V oněch místech čas se zastavil.
A do duše ti dávno pocit vpad,
Že sám tu nejsi.
Nadechni se – již znáš, co cítíš v nozdrách svých.
Ten pach je horké slastné krve proud.
Však nechtěj víc, než smíš si vzít.
I ty bys mohl utonout.
Cos dýchá ti již na záda.
Otoč se a zapomeň.
Neb pravda dlící v srdci tvém, tě dostihla!
Nyní,
probuzen však spící,
stojíš tu ač vrávoráš.
Hledej bratry, sestry své.
Nalezneš-li?
... srdce osud touha bolest pocit čas momentka realita voľný verš naděje aa zoufalství fantasy marnost temnota smutek město život smrt x sobota povídka mládí vztahy horor haiku vztah les erotika antilistí vyznání příroda hrůza . krev jen tak pocity emoce zklamání cesta zima přetvářka sex horror noc strach humor poezie vzpomínka podzim žena svoboda láska samota beznaděj tma * .. deprese nenávist sen
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14780
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6490
autorů: 867