20.11.05 | Daniela Kristen, @, další tvorba | 1168 x | vypínač
Země ve stínu slunce leží.
A temný hrad je jejím středem.
Jen vlky slyšíš výt.
V oněch místech čas se zastavil.
A do duše ti dávno pocit vpad,
Že sám tu nejsi.
Nadechni se – již znáš, co cítíš v nozdrách svých.
Ten pach je horké slastné krve proud.
Však nechtěj víc, než smíš si vzít.
I ty bys mohl utonout.
Cos dýchá ti již na záda.
Otoč se a zapomeň.
Neb pravda dlící v srdci tvém, tě dostihla!
Nyní,
probuzen však spící,
stojíš tu ač vrávoráš.
Hledej bratry, sestry své.
Nalezneš-li?
hrůza x příroda voľný verš čas .. nenávist žena pocity les naděje momentka povídka fantasy sex haiku antilistí poezie zoufalství touha vztahy pocit strach smutek erotika sen bolest zima samota aa realita sobota humor přetvářka deprese ... krev podzim horor tma marnost beznaděj srdce mládí cesta vyznání . temnota zklamání město noc život svoboda jen tak vztah vzpomínka horror smrt emoce láska * osud
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14779
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6475
autorů: 867