20.11.05 | Daniela Kristen, @, další tvorba | 948 x | vypínač
Neb v pradávné róbě zahalena tu stojí
A každý člověk, ať muž, žena, se jí bojí.
Kol chladný vítr píseň smutnou pěje,
Svět sám sobě do záhuby temné spěje.
Ona ví to, tušíc klamný lidstva chtíč,
Nejde to, marné je utíkat pryč.
Vše již ku blízkému konci chvátá,
Kde je? … Má brána devátá?
Není pomoci, nechá přirozeně vše plynout,
Mistři kováři teď začnou pouta žhavá kout.
Kdo chceš sám tu zůstat, strachu měj,
Nebo pod její ochranu v šanc se dej.
Buď spravedlivě tobě naložiti dá,
Neb je od věků matka všech i tvá,
Nebo synem, dcerou ty hříchu jsi,
Pak čekají tě jen zběhlí a hladoví psi.
povídka touha bolest osud ... haiku vyznání poezie * město život nenávist cesta pocit příroda horor . x žena vztah srdce .. voľný verš antilistí krev temnota sobota noc emoce les zoufalství jen tak aa sen beznaděj hrůza deprese podzim přetvářka horror smutek humor svoboda naděje láska mládí zima realita tma pocity erotika smrt vzpomínka čas strach sex samota momentka marnost zklamání fantasy vztahy
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14779
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6475
autorů: 867