06.12.05 | Daniela Kristen, @, další tvorba | 1064 x | vypínač
„Nabádaje k věčné touze
já zvu tě dolů k sobě.
Zde nebudeš mít žádné nouze
jako bys měl v hrobě.
Tady u mne doma smíš být
večer u nohou mi spát
pod krov sídla toho se skrýt
a dlouhá léta jenom psát.
O převelikém poslání
jež na bedrech mých leží
o srdcervoucím zvolání:
Jak ty věky běží!“
Tak odhalil mi svoji tvář
Z pod kápi – šedé líce
Však byla to přezvláštní zář
Už nepojmu nic více.
A kněží velkého Havrana
Mi pláštěm halí tělo
Tu padla veškerá zábrana
Jen oheň by to chtělo…
emoce poezie horor temnota pocit samota antilistí osud touha ... zoufalství jen tak město * strach sobota aa deprese žena noc podzim krev přetvářka život marnost .. bolest zklamání erotika fantasy povídka nenávist láska realita . beznaděj mládí čas momentka sen vzpomínka cesta les příroda pocity naděje svoboda vztah haiku vztahy smrt tma sex voľný verš srdce horror vyznání zima smutek humor x hrůza
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14779
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6475
autorů: 867