Nokturno.net / tvorba / dílko

pomněnka č.2


ležím na poskvrněné slaměné matraci a pročítám proud času;
čas bývá občas neúprosný;
ale mě nic netíží, neboť necítím nic;
snad až na pár brouků na těle a zrezavělou dýku ve svý duši;