Nokturno.net / tvorba / dílko

záře stínů
se rozprostírá
kam jen dohlédnu svým vnitřním zrakem
není nad popelavé večery
když za svítání měsíce
procitají zbytky nadějí
je to taková nebeská hymna
něco jako
pojď, v té tmě se ztrácí všechny
bolesti a slzy;
tohle je můj chrám
chlad a omítka se vznáší
v čistotě ticha
můžu tu ledacos pohřbít

jenže, ty pocity
je to jako
zkrvavená láska