09.04.07 | Irena, @, další tvorba | 1630 x | vypínač
Svázala vlasy,
mazlí se s tělem,
s rozkoši sebelásky.
Ňadra ještě pevná,
někdo je opustil.
Nechal jí s nimi
na cestě stát na pospas sobě.
Svléká se pro věčnost.
a mnoho ještě neví.
Pod sklaním převisem.
Stínohra snů o citech,
a slunce mísí modř levandulových polí.
K zemdlení je vláčná,
poddajná a ladná,
pod proudem chladné vody,
stojí žena, co ví,
že je nahá.
naděje momentka krev marnost * tma pocit beznaděj srdce temnota humor deprese erotika zklamání vztah emoce voľný verš x čas osud realita sex noc nenávist sobota strach fantasy život podzim ... poezie vyznání horror město mládí . hrůza žena sen horor .. jen tak pocity vztahy bolest cesta aa povídka láska haiku smutek zoufalství zima příroda samota svoboda touha smrt antilistí přetvářka vzpomínka les
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6441
autorů: 866