Nokturno.net / tvorba / dílko

Znáš Ty dny, když slunce zapadá a koluje joint a dobrá nálada,
když někdo na něco se zeptá, pošli ho pryč, ať jiné si deptá!
My jsme teď free a možná i  prý přijde kouzelník.
Tak to je hustý, tady máš! Aha! Dík!

Květino zářící, byla jsi na špici, však můj žebříček hodnot jak ruské kolo se točí.
Nezbývá nic, možná jen říct: „Pá lásko, teď sejdi mi z  očí!“

Co je to cit, to slovíčko zdá se jsem už někde slyšel.
Jo, vzpomínám… To když jsem byl pít a pak se dostal až do světa příšer!

No jo, byla jsi zlato, teď pro mě jsi jen bezcenný kámen.
Co víc Ti říct na to? Hledej si klid a možná i by t a štěstí a mír – tím končím, ámen…

Naposled políbím Tvou tvář a Ty mě zase na rty.
Neplakej, není to zlo, jen ses chytila špatný party.

Slzy Tě neléčí, to ony jsou vrah. Příště se rozmysli, zda překročíš práh!
Ve dne jsme mrtví a žijeme v no ci. Bohužel jsme takoví bláznové bez pomoci!