Nokturno.net / tvorba / dílko

Člověk si myslí, že sebe zná,
než přijde zpráva z  cizích úst:
Já nejsem hodná, já jsem ta zlá
a když mě zasadí, zas budu šikmo růst.

Rozbíjím lidská srdce jako by byla sklo
a ty prý neslepí už nikdo víc…
Jenom vy jste mé vlastní zrcadlo
a vidíte jak můj rub, tak i  líc.

Ten, kdo mě nezná, hnedka mě soudí
a jen soka a zlobu ve mně má.
To asi má duše skrytě si bloudí
a ukazuje jak nebýt svá.

Pravdě lidé věřit nechtějí,
i  když je od nich vzdálena krok.
Raději se brodí v  hnoji a v závěji
a žijí ve lži nejeden rok.

Proč měla bych lhát jenom já
a ostatní potom být andělé?
Neříkám, já nejsem nevinná,
ale vím, jak poznám přátele!