Nokturno.net / tvorba / dílko

Nekonečné linie kolejí
táhnou se v dál.
Chlapec co se nebojí
čeho se kdysi bál.

Je to tak strašlivě dávno,
co z domu musel jít
a chtěl se budit každé ráno
s tou pro níž chtěl žít.

Krutý život ale zkazil
co mohl a kde se dalo.
Do ruky stříkačku mu vrazil
a smál se jak ho to vzalo.

Poslední co v hlavě zbylo
byla láska ke své smrti - dávce.
Jak ji sehnat ho zajímalo
a nevšiml si že je na vratké lávce.

Přítelkyně opustila ho
neb nechápala nové lásky.
Nechtěla sdílet milého,
se smrtí s níž hraje v kostky.

Jediná myšlenka co zůstala
zmizela v táhlém houkání.
Smrťák je dnes mašinfíra,
na ocelovém oři blíž uhání.

Byla to jen malá chvilka
když cítil těla trhání.
Vlak rozpůlil ho jako pilka
a duše v peklo uhání.