Nokturno.net / tvorba / dílko

Ranní mlha krajinu přikryla
závojem svým sněhově bílým
a vlaštovka nad hrází proletěla,
viděla mladíka s autem svým malým.

Na vrchol velké šedé hráze
ho malé autíčko dovezlo,
jako když kněz v kostele káže
mu ruce cosi roztáhlo.

Pak tam stál nad hlubinou
hleděl do temnot vody,
s těžkou železnou kovadlinou
chtěl utéct, ale nevěděl kudy.

Žít dál by chtěl a to moc,
ale mozek mu nestíhal
pracovní den co nezná noc,
příliš na kariéru spolíhal.

Kopl do černého železa kusu
co ležel vedle pravé nohy
ledová tříšť mu zaplnila pusu
když lano strhlo ho do vody.

Tak vyřešil problémy dnešní,
které materializmus přináší,
lidi dnes jen pro kariéru teskní,
nevědíc co krásný život přináší.

Když voda mu do plic vnikala,
poznal že šel špatnou stezkou,
že práce práce mu štěstí nedala,
že měl být radši s holkou hezkou.