18.11.08 | Levianth, @, další tvorba | 2285 x | vypínač
Ruce slzy roní,
vrby v řece se skloní
a já tiše zavzlykám.
Smutná moje slova
vyřčena jsou znova
a já umírám.
Nejsem asi dobrá,
hodná a smělá...
možná bych měla.
Je to můj chlad,
nebo lásky hlad,
připadám si jako mrtvola,
když sama ve tmě sedím
a myšlenky si cedím...
Jsem osamělá.
příroda deprese srdce poezie vyznání * antilistí hrůza haiku . sex čas realita sobota vzpomínka ... jen tak les horror zima cesta tma osud emoce samota marnost žena smutek noc zoufalství erotika vztahy .. město strach bolest podzim přetvářka zklamání temnota láska fantasy voľný verš vztah sen život x krev humor nenávist aa pocity pocit touha momentka svoboda smrt horor naděje beznaděj mládí povídka
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2021 Skaven
komentářů: 14758
článků: 557
obrázků: 3652
dílek: 6365
autorů: 861