18.11.08 | Levianth, @, další tvorba | 3119 x | vypínač
Ruce slzy roní,
vrby v řece se skloní
a já tiše zavzlykám.
Smutná moje slova
vyřčena jsou znova
a já umírám.
Nejsem asi dobrá,
hodná a smělá...
možná bych měla.
Je to můj chlad,
nebo lásky hlad,
připadám si jako mrtvola,
když sama ve tmě sedím
a myšlenky si cedím...
Jsem osamělá.
, linkuj! 
, jagg 
cesta svoboda temnota antilistí město haiku jen tak povídka .. voľný verš zoufalství příroda strach podzim láska bolest realita život čas nenávist * krev humor momentka poezie přetvářka žena samota marnost beznaděj vztahy aa . sex zklamání deprese vztah sen noc smrt emoce horror les sobota vzpomínka hrůza touha pocity horor tma srdce vyznání fantasy x naděje erotika osud zima pocit smutek ... mládí
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2026 Skaven
komentářů: 14784
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6512
autorů: 867