18.09.09 | Levianth, @, další tvorba | 2624 x | vypínač
Pokaždé, když zvednu hlavu k nebi.
Mám pocit, že mě nohy brní…
Srůstají se zemí kamennou.
a zabrání mi v pohybu.
Vztáhnu ruce vzhůru
a místo prstů vyraší tisíce nitek
plných křiku po mém já.
Oči mi zvlhnou s ranní rosou
a pomalu se v únavě zavírají.
Víčka srostou a hlava se zvrátí…
Tolik bolesti v hrudi se rozpíná.
Proč cítím jen nekonečný prostor
ve svém nitru.
Tolik cest k životu a jedna k smrti.
Tělo se rozpadá pod tíhou času
a krev reziví v modrých řečištích….
Stálo mi to všechno za to?
Všechny myšlenky na přítomnost
ztrácí smysluplnost.
Tak proč se přesto trápím
a nimrám se ve věcech,
co nezměním….
Hlavu vrátím k pohledu k nohám.
a pouta země povolí.
Ruce k tělu přivolám a vím,
že až opět vzhlédnu,
tak má mysl to vše opět povolí….
* cesta vyznání příroda zoufalství osud povídka zima město x nenávist jen tak sobota deprese horor marnost krev vzpomínka vztah naděje čas les antilistí poezie přetvářka horror bolest mládí srdce pocit smutek aa erotika pocity realita podzim temnota . vztahy humor smrt život hrůza fantasy ... svoboda .. sen strach láska emoce voľný verš touha tma sex zklamání beznaděj momentka samota haiku žena noc
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14780
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6485
autorů: 867