Nokturno.net / články

Prózy Jana Balabána v mnohém vystihují dnešní dobu, stav společnosti, pohled na svět lidského individua. Jeho povídkový soubor Možná že odcházíme zobrazuje v určitém zorném úhlu výseč lidského počínání, smutků a soužení, životní postoj a filosofii současného člověka. Akcentuje jeho osamocení, odcizení, absenci víry. Z hlediska literárního bádání lze tento soubor považovat za přední dílo v kontextu soudobé literární tvorby, o čemž svědčí nejen značný recenzentský zájem, ale rovněž pozornost literárních teoretiků.

Jan Balabán se narodil v roce 1961 v Šumperku, od roku 1962 však pobývá v Ostravě. Vystudoval na Filosofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci obor český jazyk – angličtina, pracoval v různých profesích, nyní působí jako překladatel (z angličtiny např. příběhy H. P. Lovecrafta nebo T. Eageltona) a publicista. Pobýval ve Skotsku a v Kanadě, je rozvedený, má dvě děti, od dětství vyrůstal v evangelické křesťanské víře.

Ve svých spisovatelských začátcích se Balabán zabýval lyrickou tvorbou, poprvé publikoval na počátku 90. let v Revolver Revue. Kniha Možná že odcházíme je autorovou šestou publikací, zvítězila v anketě Lidových novin Kniha roku a v roce 2005 za ni Jan Balabán obdržel cenu Magnesia Litera v kategorii próza. Jedná se o soubor dvaceti krátkých lyrizovaných povídek nesoucích společný nádech, myšlenku, pocit. Existenciálně laděné příběhy jsou zasazeny do ostravského kraje, jejich hrdinové jsou obyčejní, leč citliví lidé středního věku, kteří procházejí svým životem s pocitem nenaplnění, který vystoupí na povrch v momentech bilancování, vzpomínání či životního rozhodování. To, co povídky spojuje je právě tato jedna chvíle, která je zábleskem, nadějí, spojnicí mezi skutečností, snem a vzpomínkou.

Kniha je psaná s výrazným, až realistickým citem pro detail, četné jsou zde aluze, nejčastěji různých biblických námětů. Mnohé motivy se v povídkách opakují a otevírají tak další způsoby nazírání na děj. Autor dokáže čtenáře oslovit, uvrhnout v nejistotu, přimět přemýšlet. Svébytným znakem díla je jakási nedořečenost, absence zakončení jednotlivých povídek, jež nechává čtenáře často na pochybách. Autor neustále pracuje s motivem naděje a smyslu, který se tu ztrácí a tu znovu vynořuje. Možná že odcházíme je kniha plná nejistoty a hledání, co je však nejcennější, je v ní skryto i nalézání.

V této práci se soustředíme na tři základní roviny literárního díla – paratextovou, textovou a tematickou a pokusíme se na základě jejich analýzy vymezit zásadní znaky povídkového souboru i dílčích povídek. Pro odlišení citací v textu bude užita kurzíva, citace sekundární literatury bude označena poznámkou pod čarou, citace z Balabánova povídkového souboru pouze rokem vydání a číslem stránky, z níž je citováno.

Stáhnout celou práci