Nokturno.net / články

Tato útlá knížka Jana Balabána čítá 16 povídek, které shltnete jako jediné sousto třebas na sedadle nočního autobusu při jízdě tam a zpátky nebo doma, před spaním.
Dýchá z nich jakás beznaděj všedních dní, která se povídkou přehoupne v předmluvě zmíněnou akceptovatelnou marnost, v pocit jen lehké nevolnosti. Povídky jsou lehké, krátké, nic v nich není navíc, nic nechybí. Přirovnal bych to k obrázkové knížce - na každé stránce výjev, jeden obrázek, který vám poví jeden příběh.
Ve většině z povídek se objevují podobné postavy - doktor Satinský a Pavel Nedostál pokaždé v jiných pózách, vždy jako podivně zklamaní a vyžití, uvyklí okolí o to hůře, že si jsou vědomi svých chmurných životů.
A to vše bližší svým Ostravským prostředím, pro mě (žiji poblíž) to bylo, jako by se každý z těch příběhů odehrál vedle mě, jako by ten pán, co dole pod okny venčí psa byl pan Nedostál a paní z vlaku slečna Taťána..