27.01.06 | Ondra Vokál, @, další tvorba | 541 x | vypínač
(25.1.2006 – 2. část básně Nina)
Aj, promiň, dnes mě líbá slabost,
venku promrzl jsem na kost.
Dohání mě minulost a vzpomínky,
do očí mě tlučou jak drobné kamínky.
Zima mě hřála ve své náruči, já jen váhal,
proplout městem domů jsem se zdráhal,
jen jsem tam stál jak v plotě kůl,
topil se v mysli a slzách, já starý vůl.
Na rohu Kouřimské a kostela...
Býval jsem čistý a měl sny. A teď?
Už vím, co je život, zírám
Trochu studí chrámu stará zeď,
však přesto pevně ji svírám
Nino, ve svém teplém pokoji,
kde hltáš čaj od pánu z Londýna,
ptám se navlečen v psím postroji:
(má opěvovaná blondýna :))
není nahodou ten prostý krach
přece jenom z Tebe?
Ze zdi dýchám starý prach,
sakra, ta zeď zebe...
smrt smutek aa láska emoce svoboda pocity * mládí vztahy cesta haiku horror fantasy touha vyznání deprese sex noc voľný verš jen tak podzim příroda zoufalství naděje město .. bolest osud srdce povídka realita antilistí momentka x temnota les sobota krev marnost strach sen . tma zima hrůza nenávist pocit horor samota život vzpomínka čas vztah žena poezie zklamání přetvářka ... humor beznaděj erotika
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14778
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6470
autorů: 867