31.01.06 | Ondra Vokál, @, další tvorba | 684 x | vypínač
(30.1.2006 – 5. část básně Nina)
Jak tu takhle postáváš
ve dveřích svého bytu
krásné rudé pyžámko...
Smím vypustit tu známou větu?
Přes všechno, co nás váže,
přes všechno, co nás trhá,
v tuto denní dobu tady
časem se jen mrhá
Zatnu do Tě drápy,
servu rudé oblečky,
hodím si Tě přes rameno
zabalenou do dečky
A pak přes to všechno, co nás trhá,
i přes ten čas, kterým se tak mrhá,
i přes ty rány, i přes ten pud pouhý,
zbyde jen naše lůně plné touhy...
láska vztah naděje smutek vzpomínka antilistí beznaděj čas zima temnota jen tak horor krev erotika .. les deprese realita sen hrůza samota sex žena smrt srdce příroda město poezie podzim * vztahy svoboda cesta noc pocity zklamání mládí přetvářka humor haiku zoufalství život nenávist aa momentka povídka x . touha horror tma fantasy vyznání ... strach emoce pocit marnost voľný verš bolest osud sobota
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14778
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6470
autorů: 867