Nokturno.net / tvorba / dílko

„Asi už budu muset jít,“ řekl po půlhodině Gabriel. „Tady jsem se stavil jen na skok a budu muset jet dál, těšilo mě,“ rozloučil se.
„Tris, proč jsi sem vůbec přišla a proč jsi řekla svému otčímovi, že jsem tvůj kluk?“ zeptal se po chvilce trapného ticha Kieth.
„Chtěla jsem se zeptat Sáry, jestli by mě tu nenechala,“ hodila po jmenované ženě zoufalý pohled. „No, a otčímovi jsem to všechno řekla proto, aby se naštval.“
„Toho tolik nenávidíš?“
„Víc, než to, mnohem víc,“ zaskřípala zuby.
„Slyšela jsem, že by jsi u mě chtěla zůstat,“ vešla do místnosti Sára, která byla vyprovodit své příbuzné. Tris přikývla. „To bude skvělé. Budu jedině ráda,“ rozzářila se.
„Děkuju, vám, Sáro,“ vyskočila Tris na nohy a spontánně ji objala.
„Ale to nestojí za řeč, drahoušku,“ pustila ji z obětí. „Půjdu ti nahoru připravit pokoj,“ hodila po obou očkem a vycupitala schody k pokojům.
„Ty tady taky zůstáváš, Kiethe?“
„Ne, budu muset jít domů. Mám tam ještě nějakou rozdělanou práci. Možná se nějakou dobu neuvidíme, musím na čas odjet.“
„Aha. Škoda,“ pokrčila rameny. „Nepůjdeme se projít, než vypadneš?“ navrhla.
„Jo, proč ne,“ souhlasil. Zařvali na Sáru, že budou venku, aby o ně neměla starost, pak proklouzli dveřmi na ulici.
„Je krásně,“ rozplývala se nad počasím. „Mrzí mě, že odjíždíš. Uvidíme se ještě někdy?“
„Někdy určitě, možná o dalších prázdninách.“
„Až? Co děláš celý rok? Jsi zavřený v přístěnku na bordel?“ divila se.
„Ne, ale mám školu hodně daleko, tak jsem na internátu a přes rok se mi ani nechce jezdit domů,“ zalhal.
Nemohl jí přeci říct, že se musí stavit u Šéfa, samotného nejvyššího, v místech, kde čas běží úplně jinou rychlostí, než na zemi. Kde u nich je pozemský rok pár dní.
„Závidím ti,“ vzdychla.
„Myslím, že ani nemáš co. Pořád jen hromada učení, nepříjemní profesoři, otravní lidi,“ snažil se jí to vyvrátit.
„Radši bych přežívala tohle. Věř mi.“
„Tris?“
„Hmm…“
„Proč si říkáš takhle? Vždyť se jmenuješ Freya a je to docela pěkné jméno?“
„Jednak se mi to líbí. Ale Freya mi říká jen otčím, tak jsem to začla nenávidět. Maminka mi sice říká Frey nebo Freyi, ale to mi přijde úchylný, aby mi tak říkali i kamarádi,“ nakrčila nesouhlasně nos.
„Taky pravda. A co by se stalo, kdybych ti řekl Freyo?\"
„Asi by mi bylo jedno, kolikatky dioptrie máš, tedy, kdybys nějaké měl,“ zazubila se na něj triumfálně.
„Takže radši nezkoušet,“ pousmál se taky.
Šinuli se pomalu po chodníku. Kieth jí povídal různé příběhy, zajímavé i nezajímavé. Občas se zmínil o Gabrielovi, ale moc do detailů nezacházel. Trochu si zanadával, že se za života nepokusil napsat nějakou knihu nebo zahrát si v divadle. Určitě by mu to šlo, s tímhle výkonem by ho brali všemi deseti. Zatímco on mluvil, Tris jen tiše poslouchala. Co by mu taky řekla?
Asi po třech hodinách se za doprovodu hlasitého smíchu vrátili k domu Sáry. Kieth jí galantně otevřel dveře a nechal ji vejít první. Sára již na ně čekala.
„Nachystala jsem vám čaj, je v kuchyni a k němu sušenky,“ oznámila jim. Hned je tam vedla, kde si posedali a ládovali se sušenkami.
„Myslím, že už bych měl jít,“ zvedl se. „Nebo mě táta seřve, kde se flákám, za chvíli odjíždíme,“ odůvodnil.
„Napiš, někdy. Pošli to sem, k Sáře, jestli jí to nebude vadit, doma bych se k tomu dopisu snad ani nedostala.“
„Tak jo. Měj se,“ objal svou novou kamarádku. „Nemusíš mě doprovázet. Radši ne,“ odešel.

Kieth rychle pospíchal. Nejspíš bude mít s Gabrielem hodně velký problém, ale nemohl jednat jinak. Pokud se do toho ještě nevloží Šéf. Už by to byl pro něj víc než velký malér.
Rozrazil málem dveře, vletěl do domu. Archanděl si posedával v křesle a popíjel, což bylo nezvyklé, brandy, vypadal klidně, zároveň však bylo jisté, že zuří nebo spíš, že to, co za moment předvede, nebude nic hezkého.
„Gabrieli,“ začal. „Prosím nerozčiluj se…“
Nenechal jej domluvit. Jenom zvedl výhružně vztyčený ukazovák, čímž si sjednal dokonale poslušné ticho. „Tohle jsi neměl dělat, mladej. Už hodně dlouhou dobu jsem neviděl Šéfatakhle zuřit.“
Kieth sklopil kajícně hlavu. Ale vždyť to nebyla jeho chyba. Copak mohl vědět, že se tam objeví a bude poslouchat za dveřmi?
„Možná by vše bylo v pořádku, kdybyste mě rovnou nechali vymazat jí paměť. Vždyť nás mohla směle vyzradit a vy byste ji klidně nechali!“ přešel do řevu.
Jeho řev však nebyl takový jako bývá u obyčejných lidí. To určitě ne. Byl nadpozemský. Rozléhal se po celé místnosti i v hlavě. Duněl tam, trhal bubínky do ohluchnutí. Je těžko popsatelný.
„Nemohl jsem za to, že se tam objevila,“ pípnul.
„Něco takového se stalo naposled,“ pohrozil. „Ještě jedna, jediná chybička a končíš. Další hlouposti si na triko nevezmu. Prostě ještě jednou to zpackej a tvým jediným úkolem bude utírat prach z hodin, které má Šéf v úschovně pro Smrtku,“ domluvil. „Není jich zrovna málo.“
Nebylo mu zrovna do zpěvu. Gabriel asi musel snést hodně velký vztek od Nejvyššího , když takhle zuřil. Moc často neřve, většinou je ledově klidný, až to druhého vytáčí. Právě tím dává nejvíc zavyučenou. Každého to pak mrzí.
Dnešek Kietha mrzel obzvlášť, protože ho měl ve své podstatě moc rád. Tohle nechtěl. Začínalo mu být Gabriela líto, začínal ho chápat, avšak ještě ne dostatečně.



„Děkuju moc, bylo to dobré,“ pomáhala Tris Sáře sklidit ze stolu po večeři. Tak nějak spolu stvořily nějaké sendviče a k tomu teplé kakao.
„Není zač. Než odešel Kieth, připravila jsem ti nahoře pokoj, je úplně na konci chodby, takže si tam můžeš dát věci, to ti říkám, abys ho našla, kdybys to potřebovala.“
„Asi tam zajdu, ale pak se vrátím zase dolů,“ popadla svůj batoh, když zaslechla jakési vyzvánění.
„Co je to?“ podivila se Sára.
„Mobil,“ přehrabovala se Tris ve svém batůžku, aby našla předmět, který se hlasitě dožadoval její pozornosti. Když jej našla, vítězně jej zvedla nad hlavu. „Jo!“
„Ahoj, Frey,“ z telefonu se ozval hlas její matky. Zněl ustaraně, vážně a dokonce snad i naštvaně. Tohle si asi vypiju. Co jí ten zmetek nakecal? pomyslela si v duchu.
„Ahoj, mami. Co že mi voláš?“ znejistěla, ale hlasově na sobě nedávala nic znát a mluvila, jako by se nic nestalo, ač neměla dobrý pocit.
„Volala jsem domů a Etric mi řekl, že už jsi pryč a dokonce snad se svým klukem,“ spustila hned její matka předmluvu svého kázání.
„Ty jsi ale řekla, že mám zůstat přes noc doma a pak můžu jít spát ke své kamarádce,“ ospravedlňovala se a oprávněně.
„Ke kamarádce!“ zdůraznila její matka. „Ne, ke svému příteli. Je mi to líto, Frey, ale do neděle prostě zůstaneš doma. Nedá se nic dělat,“ řekla přísně, že nebylo výmluv.
„Mami, to mi nemůžeš udělat,“ protestovala Tris. „Proč bych nemohla spát u svého kluka?“ chtěla vědět důvod.
„Mohu ti to udělat. Já vím, že Etrica zrovna nějak nemusíš, protože je na tebe docela přísný, ale on tě má rád. A nemůžeš u svého přítele spát, protože ho neznám a kdo ví, co byste mohli dělat,“ domlouvala jí matka a snad přímo jí to nakázala.
„Je mi šestnáct, nic bychom spolu nedělali,“ namítla. Připomněla jí, že už není malá holčička, která potřebuje péči.
„Řekla jsem, ne!“ okřikla ji přes telefon. „Právě, že je ti šestnáct. Vím, co dívky v tvém věku po nocích dělají. Vrátíš se domů a než přijedu, nevytáhneš z baráku ani prst! Je ti to jasné, Freyo?!“ zněla její matka docela nebezpečně. Tris věděla, že když jí řekla Freyo, je zle. Dál už se nepřela.
„Ano, mami,“ přisvědčila sklesle. Mami, kdybys jen věděla, do čeho mě to posíláš.Zamáčkla slzu, vypnula hovor.
„Stalo se něco?“ tvářila se Sára ustaraně.
„Jen tady nemůžu zůstat. Musím domů, ale jsem vám moc vděčná, že byste mě tady nechala,“ zabalila mobil zpátky do svého zavazadla.
„Tak někdy přijď, to by jsi snad mohla, ne?“
„Určitě někdy zajdu, o to se nebojte,“ zamávala a vyšla na ulici. Zpátky do toho pekla.



Tris se snažila jít hodně pomalu. Čím později se do toho domu dostane, tím líp pro ni. Nejraději by tam nešla vůbec a trávila týden pod mostem, ale nechtěla si to rozházet s mámou. Tma se již rozlila krajinou a cestu jí osvětlovaly jen pouliční lampy.
Ani netušila jak, stanula před chodníčkem k domu. Stala na jeho počátku jako přimražená, nebyla s to se pohnout. Zhluboka se nadechla, s tím udělala jeden drobný krůček. Ruce jí brněly, nohy jako by byly z olova. Už stála na rohožce.
Opatrně šáhla na kliku, ale hned ucukla. Musela si hodně dodávat odvahu, aby jí ta ruka na klice zůstala a dokonce se pohnula, aby mohla otevřít. Vstoupila dovnitř a když už tam bude muset být, chtěla všechno alespoň odložit a tak se raději plížila.
„Myslela jsi, že mi někam utečeš?“ bohužel, pro ni, si jí její otčím všimnul. Zezadu ji objal a své paže pevně obtočil kolem ní.
„Aspoň jsem se pokusila,“ odsekla a snažila se vymanit z jeho sevření. Ale bohužel byl na ni až moc silný a ona moc slabá. „Ulevil sis, když jsi mámě hned všechno vybonzoval?“
„Prostě volala a chtěla vědět, co se děje. Tak jsem jí to jenom řekl a myslím, že rozhodla správně,“ líbal jí na krku a postupoval níže.
„Asi máme jiný názor,“ jeho dotyky jí byly nepříjemné. „Tak sakra, pusť mě!“ zavrčela hlasitě a konečně se dostala z jeho objetí.
„Ale, ale. Kočička se rozhodla vystrčit drápky,“ podivil se hraně. „Pověz, jak sis myslela, že to může dopadnout. Nijak jinak.“
„Co jsem ti udělala, že mi musíš dělat ze života peklo?!“ vyjela po něm a odstoupila od něj o pár kroků, ale nebylo jí to nic platné, protože narazila na schody.
„Ale já ti nechci dělat ze života peklo. Spíš by jsi měla být ráda. Máš milující matku, milujícího otčíma,“ zjemnil svůj hlas, protože mu začalo docházet, že když na ni půjde moc rychle, uteče mu.
„V něčem až moc milujícího,“ ušklíbla se sarkasticky a udělala krůček a postavila se na schod. „Nechtěl by sis aspoň dneska dát pauzu?“ zažadonila poslední možnost, když už nic jiného.
„Nezapomeň, že tvá matka se vrací už v neděli a náš čas se krátí, takže si myslím, že je ten správný čas nic neodkládat,“ čímž jí oznámil, že ne.
„Proč sis jí vůbec bral, když máš nás obě? Napadlo tě vůbec někdy, jak tím bude trpět, až se do dozví?“ její oči se zúžily nenávistí.
„Právě proto by se to neměla nikdy dozvědět a vím, že ty jí to nepovíš,“ přiblížil se k ní a čím víc se bránila, tím více ji chtěl.
„Neodpověděl jsi mi na otázku. Proč sis mámu bral, když jí podvádíš se mnou?“ zatlačila na něj, aby jí odpověděl.
„Když jsem si jí vzal, byl ti rok. V té době jsem nevěděl, co bude, ale postupně se z tebe začla stávat docela pěkná holka a mi se začaly zdávat sny, které jsem později chtěl uskutečnit a stalo se,“ přejel jí rukou po boku a políbil.
„A ještě, jak si můžeš být tak jistý, že jí to nepovím? Může mi to vyklouznout a ouha, hned by bylo všechno venku,“ na oko se zděsila, ale hned se jí na tváři usadil ďábelský výraz.
„Neměla jsi mi říkat, že je to tvůj kluk,“ chytl ji za krkem a přitáhl si tak její hlavu blíž. „Co kdyby se tvoje maminka dozvěděla, že už nejsi tak nevinná a spala si zrovna s ním? Neřekl bych, že by na tebe byla nějak pyšná a mi to nikdo dokázat nemůže, takže zkus jenom ceknout,“ šeptal jí výhružně do ucha a nakonec ji políbil na ušní lalůček.
„Jseš bastard,“ zasyčela a klepala se vztekem a nenávistí, ale jen proto, že měl pravdu a zahnal ji tím do kouta, odkud nebylo úniku.
„Běž nahoru a už neutíkej, nebo ti přísahám, že si to s tím klukem vyřídím, i kdybys byla na druhém konci světa a on naprosto nevinný, za půl hodiny jsem u tebe, tak se připrav,“ nařídil ji, políbil a nechal ji jít nahoru.
„Proč bych se měla připravovat, jedinej dobrej důvod?“ vyptávala se, než odešla.
„Protože si spolu pohrajeme, bude to dlouhé a do soboty tě nenechám odejít. Mám takovou možnost si s tebou užít a ty mi ji nevezmeš,“ domluvil a odešel do kuchyně.
Zdrceně vyšlapala nahoru, hodila batoh do kouta a dala si studenou sprchu. Nějakou dobu držela hlavu pod ledovou vodou a doufala, že si tím otupí smysly a jen se strachem očekávala, co pro ni na ten týden chystá.