Nokturno.net / tvorba / dílko

Bála jsem se štěští, bála jsem se slávy,
nechtěla jsem palác a na zahradě pávy.
Nač trávit večery ve stínech fontán,
když není nikdo s životem mým spoután?!
Bohužel znám myšlenky, co člověka drtí,
když bojí se samoty, bojí se smrti.
Není větší škody nad ztracený čas,
tak moc mi chybí slyšet ten jeho hlas!
Zoufalství nesu těžká jak kameny pyramid,
a jenom pár přátel, s nimiž se pobavit
stojí za námahu.
Tak jako plyne voda Váhu, plyne i mé žití!
Žít pro sen a věřit, že i láska
se do pavučiny naděje chytí.

Zkusim vyjít na slunce a poznat lidi,
uvidím, jak má samota neúspěch sklidí!!!