Nokturno.net / tvorba / dílko

Sedm přátel se dostalo do světa, který byl totožný s  kterýmkoli technologickým. Velká města, ozónová díra, neustálý smog a další věci, to vše zde bylo, ale kterýkoliv druiha by také cítil svými vytrénovanými smysly přítomnost magie na každém rohu, která do běhu věcí v  tomto světě neustále zasahovala.
Tygr se ujal vedení, jako vždy, a systematicky si plnil jeden vytýčený bod za druhým. Nejprve pod jeho velením vyhledali druihu, který jim řekl vše, co věděl o  nekromantech a o  pěti čarodějkách, které je u  sebe ubytují a budou jim při pátrání pomáhat. Tedy dozvěděli se, že si to s  nimi teprve musí dohodnout, ale neměli na výběr a museli je přesvědčit za každou cenu, protože zabíjet nepřátelské čaroděje na potkání v  tomto světě nesměli, aby rovnováha sil byla zachována.
Hlavně Škorpion se na čarodějky těšil, když se dozvěděl od druihy, že jsou mladé a velmi atraktivní.

„Tak jsme tady,“ řekl Tygr, když s  pomocí mapy, již jim dal druiha, konečně dorazili na adresu čarodějek. Stáli před obrovským rodinným domem, který už pamatoval několik generací. Magie z  něj byla cítit z  dálky a nebylo pochyb o  tom, kdo byli jeho majiteli.
„Počkat,“ ozval se Grizly. „Někdo bojuje v  tom domě. A  já u  toho nejsem,“ sotva dořekl a už se hnal ke dveřím do domu. Válečnické smysly nad ním převzaly kontrolu a vůbec už nepřemýšlel. Neobtěžoval se vzít za kliku od dveří, když k  nim doběhl, a jediným úderem pěstí prorazil skrz dřevo, pak zabral a vytrhl je jako nic.
Dům byl stylově vybavený starožitnostmi, ale v  tuto chvíli v  obývacím pokoji létaly blesky a ohnivé koule, které si mezi sebou vyměňovali čarodějky s  černokněžníky.
Grizly na nic nečekal a vytáhl z  pod pláště sekeru, kterou zaútočil na černokněžníky. Když tři z  nich zemřeli, ostatní během vteřiny zmizeli, ale blesky od čarodějek létat nepřestávaly. Jejich cílem se stal Grizly, který se musel spojit s  magickou mocí v  sekeře a vytvořit kolem sebe neproniknutelnou bariéru, aby jej blesky nezranily. Čarodějky, když pochopily, že blesky nic nezmůžou, začaly společně pronášet složitou magickou formuli k  vytvoření obzvláště ničivého kouzla, ale naštěstí pro Grizlyho zbylých šest druihů bylo už v  domě, ihned k  čarodějkám přiskočili a pro dobro svého zdraví je vyřadili z  boje omračujícími chvaty.
Čarodějky se probraly až na gauči. Měly svázané ruce a roubíky přes ústa, aby druihům nehrozilo žádné nebezpečí z  jejich kouzelnických schopností. Škorpion byl z  nich celý mimo. Díval se na jejich nádherné postavy a hltal je očima. Byl na ně moc krásný pohled. Dvě blondýnky, brunetka, zrzka a černovláska, to bylo pět sester čarodějek ve věku od dvaceti do šestadvaceti let.
„Omlouváme se, ale museli jsme vás ochromit, abyste nezabily kamaráda," oznámil jim Vlk. „Teď vás rozvážeme, ale nedělejte žádné prudké pohyby, dokud nás aspoň nevyslechnete.“
Když byly všechny čarodějky zbaveny pout, chvíli si sedm mužů pozorně prohlížely. Žádná z  nich neřekla jediné slovo, ale jejich zrak sklouzl také na tři mrtvé černokněžníky na zemi, kteří neunikli válečnému řádění Grizlyho.
„Vy jste ti…, jak jen to ten muž říkal,“ promluvila po chvíli blonďatá čarodějka, nejstarší z  nich, a pak ji doplnila černovláska: „Druihové?“
„Ano. Byli jsme posláni, abychom v  tomto světě zneškodnili nekromancery. Doufám, že nám pomůžete. Máme mnoho dalších úkolů a nemůžeme se tu zdržet dlouho,“ řekl Orel.
„No bojovat tedy umíte, to se musí nechat, ale kdo nám zaručí, že nejste ti zlí, kteří se chtějí jen s  naší pomocí zbavit konkurence?“
Vlk si kleknul na jedno koleno před čarodějky: „Nevím, jak vám to nejlépe dokázat, ale mohu vám s  přáteli jedině přísahat, že naším cílem je zneškodnit nekromancery a nic víc. Hned potom z  tohoto světa odejdeme.“
Čarodějky si po Vlkových slovech vyměnily mezi sebou několik pohledů, a pak nejstarší z  nich řekla: „Dobrá, ale máme jednu podmínku. My budeme rozhodovat, jak se co udělá a vy nás na slovo poslechnete!“
„To berem,“ vykřikl Škorpion celý nadšený.
„Omluvte přítele, někdy se nechá moc unést,“ řekl Tygr a mezitím Škorpiona Vlk s  Bizonem odtahovali do jiné části domu. „S  vaším návrhem souhlasíme, ale jen do doby, než začne boj. Pak to musíte nechat zase vy na nás.“
„Ujednáno,“ přidala se do rozhovoru brunetka, a pak se zvedla z  gauče.
Pak nejstarší z  čarodějek, blondýnka, vstala z  gauče: „Já jsem Caira a tohle jsou mé sestry Sue, Ren, Mary a Yasmen,“ přičemž ukazovala nejprve na černovlásku, zrzku, brunetku a nejmladší blondýnku.
„Je nám velikým potěšení. Já jsem Vlk a tohle je Grizly, Bizon, Kobra, Tygr, Škorpion a Orel.“
„Zvláštní jména,“ řekla Sue. „Mají nějaký význam?“
„Ano mají, ale nesmíme nezasvěceným sdělovat bližší informace. Je mi líto,“ vysvětlil Tygr.
„Dost bylo seznamování,“ vmísila se do hovoru Ren. „Nejprve vás ubytujeme nahoře, a potom začneme s  pátráním,“ mávla rukou a vyslovila krátké zaklínadlo, po kterém se poničený obývací pokoj opravil a těla černokněžníků zmizela. „Tak je to lepší,“ vesele dodala.
Do hodiny bylo sedm druihů nastěhováno, přičemž Vlk s  Bizonem dbali na to, aby měli na Škorpionův pokoj dobrý výhled, kdyby se přeci jen neudržel.
Chvilku na to, když se ubytovali, k  nim přišla Yasmen: „Já a mé sestry půjdeme shánět do města informace o  těch vašich nekromancerech, tak tu zatím na nás počkejte.“
„Tak to ne,“ ozval se rázně Grizly. „Půjdeme hezky s  vámi. Nehodlám tu sedět na zadku, zatímco vy budete někde bojovat!“
„Uklidni se,“ řekl Vlk. „Odpusťte mu jeho horkou krev, ale má pravdu. Půjdeme s  vámi. Máme schopnosti, které pátrání jen urychlí.“
Yasmen se přívětivě podívala na Vlka a chvíli zapřemýšlela: „Zkusím přesvědčit sestry. Počkejte tu, dokud vám nepřijdu říci konečné rozhodnutí,“ pak odešla a ani ne za pět minut se zdola ozývala hlasitá sesterská debata, při které sedmi mužům naskočila husí kůže.
Kobra zašeptal: „Teda nechtěl bych je naštvat,“ a přátelé mu jen přikyvovali.
Když ženské hlasy utichly, vrátila se Yasmen k  nim: „V  klidu jsme rozebraly váš požadavek a rozhodly jsme se takto. Uděláme čtyři skupinky po třech. Tři budou tvořit dva druihové a čarodějka, jednu pak dvě čarodějky a druiha. Vyhovuje vám to?“
„Výborný nápad. Takhle najdeme nekromanty během několika hodin a zbyde nám ještě dost času, abychom se lépe poznali,“ stačil říci Škorpion dřív, než kterýkoliv z  jeho přátel mu stačil zabránit promluvit.
„Tak tedy pojďme. Taxíky na nás už čekají,“ dodala nejmladší čarodějka a spolu se sedmi druihy šla k  sestrám, které už na ně čekaly venku před domem.
Od domu čarodějek odjely čtyři taxíky, které je zavezly do různých částí města. V  jednom z  nich seděl Orel spolu s  Ren a Sue, které jej ani na minutu nespustily z  očí.