Nokturno.net / tvorba / dílko

Týden utekl jako voda a nastal čas, kdy se druihové museli vrátit zpět do Tal-khenu. Za tu dobu se spřátelili s  čarodějkami a ty se s  nimi teď loučily se slzami v  očích.
Tedy, brečely především proto, že je opouští Škorpion. Žádný ze zbývajících šesti druihů netušil, jak se mu podařilo je pobláznit, když se Bizon s  Vlkem snažili, aby se k  nim moc nepřibližoval, natož aby s  nimi zůstal někde o  samotě, ale jeho šarm pět čarodějek přesto okouzlil.
„Musíme už jít,“ řekl Tygr a pokynul hlavou na Bizona s  Grizlym, kteří popadli Škorpiona, jenž se zrovna loučil s  Ren a Sue, aby se loučení neprodloužilo na několik hodin.
Škorpion se zmohl jen na zlostné výkřiky: „Co to děláte? Pusťte mě!“ ale nebylo mu to nic platné.
„Sbohem a děkujeme vám za pomoc,“ zavolal na čarodějky Orel a pak začal vyvolávat portál u  nich na zahradě. Když pronesl poslední slova k  magické formuli, vytvořila se před ním brána mezi světy, která na chvíli zmizela a potom se hned objevila.
„Co to bylo?“ řekl udiveně Kobra.
„Teď to řešit nebudeme. Zeptáme se pak mistra Hena, až se vrátíme,“ rozkázal Tygr, potom se spolu s  přáteli a zmítajícím se Škorpionem, kterého pevně drželi Bizon a Grizly, vydal na cestu domů.

K  jejich překvapení je však portál nepřenesl do Tal-khenu, ale do tmavé místnosti, vytesané ve skále, ze které vedlo pět chodeb.
„Kde to jsme?“ zeptal se Kobra, ale nikdo mu neodpověděl.
„Vlku, nemáš tušení, co se mohlo stát?“ promluvil po chvíli Tygr.
„Nemám nejmenší tušení.“
Bizon se podíval na Tygra: „Co budeme dělat?“
„Nezkusíme znovu vyvolat portál?“ navrhl Orel. „Třeba jsem udělal něco špatně, a proto jsme teď tady.“
„Nemyslím, že jsi při vyvolávání něco pokazil, slyšel jsem každé tvé slovo, ale můžeme to zkusit," pak začal Vlk s  vyvoláváním portálu.
Když jím sedm druihů prošlo, výsledek byl stejný. Místo do Tal-khenu byli přeneseni jen několik metrů od místa, kde předtím stáli.
„Tohle už není náhoda. Zdá se, že místo, kam jsme se dostali, má nějakou spojitost s  Tal-khenem. Budeme to tu muset prozkoumat a snad najdeme odpovědi,“ řekl Vlk.
„Vypadá to tak,“ souhlasil Tygr. „Raději si připravte zbraně a držte se za mnou,“ pak vstoupil do nejbližší chodby.
Druihové na první pohled rozpoznali, že chodby byly mistrně vytesané ve skále nejméně před tisícem let, a přesto byly stále v  dokonalém stavu. Pouze vrstva prachu prozrazovala, že jimi už celá staletí nikdo neprošel.
„Podívejte,“ vykřikl ze svého objevu Vlk a ukázal na symbol na zdi.
„To jsou…,“ promluvil Orel, ale Vlk jej nenechal domluvit: „Ano, symboly z  chrámu, kde jsme bojovali s  nekromancery.“
„Počkat,“ vmísil se do toho Škorpion. „Co to pro nás znamená?“
„Podle mě, tohle místo, stejně jako ten chrám v  mezisvětě, postavila rasa, která to s  magií opravdu uměla. Jen si sáhni na zeď a použij schopnosti. Ucítíš magii, která stále pulzuje ve zdech,“ dedukoval Vlk.
„Ale proč nás sem portál přenesl, Vlku?“ vyslovil hlavní otázku Kobra.
„To nevím, ale když to tu prozkoumáme, určitě najdeme odpovědi.“
„Tak na co čekáme?“ řekl Orel. „Jdeme,“ a ujal se velení.
Druihové prošli desítkami chodeb a místností, ale ve všech byly jen pavučiny a prach. Nikdo z  nich nenašel ani známku po někom, kdo by zde žil. Všichni začali ztrácet naději, když vtom zvolal Vlk: „Ticho!“
Všichni se zastavili a čekali, až jim Vlk řekne, co se děje.

„Uslyšel jsem nějaké kroky, blíží se.“
Tygr bez zaváhání zavelel: „Rychle se schovejte,“ a všichni uposlechli, dokonce ani Grizly neprotestoval.
Během tří vteřin se sedm druihů skrývalo v  temných zákoutích chodby a za pár vteřin už i  ostatní, než jenom Vlk, uslyšeli zvuk bot s  kovovou podrážkou, které jistě patřily nějakému válečníkovi. Náraz podrážky o  zem byl příliš častý, než aby ho vydával jediný muž, a tak věděli, že jsou nejméně dva.
Za několik okamžiků vstoupili do chodby, kde se skrývali druihové, dva muži. Jeden z  nich přitom držel před sebou pochodeň a osvětloval slabě chodbu. Měli na sobě kroužkovou zbroj, železnou přilbu, plášť a na nohách ocelové boty, které je prozradily.
Na černých pláštích měli bílou barvou nakreslenou tvář muže, jež byla zohyzděná dlouhou jizvou, a tak nebylo pochyb, že oba měli co do činění s  Drughovým bratrstvem.
Druihové se připravili k  boji, ale prozatím vyčkávali. Žádný ze dvou mužů totiž nejevil známky agrese, to je také zarazilo, protože drughové by se na ně ihned vrhli nebo došli pro posily, a tak vyčkávali skrytí ve stínu.
„Co myslíš, Are, je tu něco cenného?“ promluvil menší z  mužů, který držel pochodeň.
Druhý muž, větší a svalnatější postavy s  obouručním mečem na zádech, odpověděl: „Nejspíš ne. Prošli jsme to tu skoro celé a dopadlo to stejně. Asi už to tu někdo vybílil před námi.“
„Škoda, doufal jsem, že najdeme aspoň nějakou drobnost, než se rozdělíme o  poklady druihů. Co myslíš, je pravda, že bydlí v  domech ze zlata?“
„To nevím, Saeli. Ale sám Drugha slíbil našim velitelům bohatou odměnu, pokud uspějeme.“
„Už aby to bylo. Chci svůj podíl, abych si konečně mohl užívat života,“ řekl si pro sebe Sael.
Arovi se ve tváři objevil ustaraný výraz: „Doufám, že tu jejich obranu nebudu muset prorážet zrovna já.“
„Proč nad tím tolik přemýšlíš, Are? Dar-hun nám řekl, že jich je necelá tisícovka a nás jsou desetitisíce! A  to nepočítám ty stvůry, které si Drugha dokázal získat na svou stranu. Nemají proti nám nejmenší šanci.“
„Snad máš pravdu.“
Najednou se chodbou ozval další zvuk okovaných bot, který vylekal oba válečníky. Otočili se jeho směrem a připravili se vytasit zbraně. Když rozpoznali muže, který k  nim doběhl, s  úlevou vydechli.
„Fuj, to jsem se tě lek, Dure. Nemůžeš aspoň zavolat, že to jsi ty?“ vynadal nově příchozímu Ar.
Dure byl celý zpocený a vystrašený: „Na nějaké volání jsem neměl ani pomyšlení.“
„Co je s  tebou, Dure? Vypadáš, jako kdybys viděl smrt,“ dodal Ar.
„Budete taky, až vám sdělím tu novinu.“
„Tak se vymáčkni,“ vmísil se do řeči Sael.
„Na rozkaz Dar-huna se naše jednotka vydá v  další vlně do Tal-khenu, aby bojovala s  druihy.“
Sael se rozesmál: „To jsi pořád podělanej strachy z  těch druihů, Dure?“
„Neměl bys je podceňovat. Slyšel jsem už o  nich spousty historek. O  tom, co dokážou v  boji!“
Ar se připojil k  Saelově posměchu: „Nás jsou tisíce a jich necelá tisícovka, jak by nás dokázali porazit? Dokázali snad projít portálem, který zde vytvořil Dar-hun a kterým každou minutu projde do boje stovka našich válečníků?“
Sael se neudržel a zakřičel: „Jste tu, druihové! Jestli jo, tak si mě pojďte zabít. Počkám tu na vás.“
„Co blbneš!“ pokáral ho Dure.
„Jen ti dokazuju, že nám od nich nic nehrozí. Nebo se tu na mě některý z  nich vrhnul?“ všichni tři se začali rozhlížet, ale nikoho nespatřili. „Vidíš, žádný tu není.“ Grizly se musel přemáhat víc než kdy jindy, aby se na tři bojovníky nevrhnul a nerozsekal je sekerou na kusy.
Dure se naštval: „Už vás mám plný zuby! Vyřídil jsem vám, že se máte připravit, takže jdu,“ otočil se a odešel, odkud přišel.
„No tak, Dure, my jsme to tak nemysleli,“ zavolal Are za odcházejícím mužem. „Pojď, Saeli. Brzo stejně vyrazíme na druihy.“
Když odešli, druihové vylezli ze skrýší.
„Co budeme dělat?“ promluvil jako první Kobra.
„Co asi, půjdeme za nima a až najdeme jejich kamarády, tak je pobijeme,“ řekl Grizly, který teď po ničem jiném než po boji netoužil.
„Půjdeme za nimi, ale nebudeme s  nimi bojovat. Nejprve zjistíme, proti čemu stojíme,“ rozhodl Tygr. „Je ti to jasné, Grizly!“
„Pokusím se udržet, ale…“
„Žádné ale,“ nenechal ho domluvit Tygr. „Teď nejde o  skupinku upírů, ale o  celou armádu, která útočí na Tal-khen. Nesmíme udělat žádnou chybu!“
„Už je skoro neslyším, tak pojďte,“ přerušil debatu Vlk a potom se vydal za zvukem kovových podrážek tří bojovníků, následován přáteli.
Za několik minut se dostali k  dalším bojovníkům. Všichni měli stejnou zbroj a na plášti symbol Drughova bratrstva. Tábořili v  místnostech a stáli na chodbách. Snažili se buď usnout nebo debatovali o  blížícím se boji s  druihy.
Prostor okolo nich jen místy osvětlovaly pochodně, a tak nebyl pro sedm druihů žádný problém se kolem nich proplížit. Jediné, čeho se báli, byli drughové, kolem kterých by neproklouzli, ale naštěstí žádného nepotkali, a tak pokračovali dál bez problémů.
Jak se dostávali dál, tím to bylo obtížnější a bojovníků přibývalo. Museli se proplížit v  jejich těsné blízkosti, a tak zaslechli každé jejich slovo. Přitom se dozvěděli, že Dar-hun před dvěma dny otevřel v  tomto chrámu portál do Tal-khenu, který je stále otevřený, aby se žádný druiha nemohl dostat ven ani do Tal-khenu a přivést tak pomoc, a každým okamžikem do něj vcházejí desítky válečníků Drughova bratrstva, snažící se prorazit obranou druihů.
Sedm přátel se snažilo dostat k  portálu, ale potom, co mezi bojovníky zahlédli prvního drughu a další protivníky, které dokonce ani neznali, zašeptal Tygr: „Jestli budeme pokračovat dál, tak nás brzy odhalí. Zkus nás, Vlku, dostat na nějaké klidné místo.“
Vlk pak směr jejich cesty stočil vpravo a dostali se do nestřežené místnosti, kde kromě sedmi obrovských sudů nic nebylo.
„Co je to, Vlku?“ zeptal se Kobra.
Vlk přišel k  jednomu ze sudů a začal ho zkoumat. Dotýkal se jeho povrchu a využíval všech svých smyslů k  jeho identifikaci. „To je zvláštní.“
„Co?“ ozval se Tygr.
„Ty sudy jsou z  materiálu, který odolává magické síle.“
„Co to je za blbost. Nespletl ses náhodou? Magii nic nedokáže odolávat,“ řekl Škorpion, který nedal na magii dopustit.
„Vím to naprosto jistě!“
„Pozor, někdo sem jde,“ oznámil Orel, který jako jediný byl u  vchodu na stráži.
Sedm druihů se rozhlíželo po místnosti, ale nebylo se kde schovat, pak Vlk řekl: „Rychle do těch sudů!“
Když se schovali, do místnosti vstoupil válečník ve zdobené zbroji a za ním Dar-hun spolu se čtyřmi dalšími. Dva z  nich měli na sobě úplně stejnou zbroj ze zlata a na zádech připevněný pár mečů. Zbylí dva pak byli oblečení v  kožešině a celé jejich tělo bylo pokryté tetováním, na zádech se jim houpala obouruční sekera.
„To je všechno?“ řekl Dar-hun, když přišel k  sedmi sudům.
„Ano, pane, velmistr Drugha řekl, že víc jich není potřeba.“
„Vždyť takhle jim můžeme vzít jen půlku. Taková příležitost ke zničení druihů a jediné, o  co Drughovi jde, je naplnění sedmi sudů. Ten blázen.“
„Ale pane, velmistr Drugha jistě ví nejlépe, co dělá.“
„To si myslíte, veliteli Jengu? Drugha je překážka, která brání Drughovu bratrstvu v  cestě!“
Velitel Jeng se podíval na Dar-huna: „To myslíte vážně? Vždyť jste zradil druihy a teď chcete snad stanout v  čele Drughova bratrstva?“
„Ano, zradil jsem druihy, protože jsem myslel, že Drugha je silnější než Gahen, ale spletl jsem se. Je stejný jako on a nezaslouží si, aby vedl Drughovo bratrstvo.“
„Měl byste si dát pozor, Dar-hune, mluvíte jako zrádce!“
Dar-hun se podíval na Jenga: „Chci vám něco navrhnout. Vím, jak jsou vám vaši muži oddaní a když zradíte Drughu, budou stát na vaší straně. S  vaší podporou bychom mohli zničit druihy, a pak převzít vedení nad Drughovým bratrstvem! Co vy na to?“
„Nikdy! Nezradím našeho pána,“ a Jeng se chystal odejít, ale dva muži ve zlatavé zbroji mu zastoupili cestu. „Uhněte nebo,“ a položil ruku na rukojeť meče.
„Doufal jsem, že nebudete tak slepý, veliteli. S  vámi by byl můj plán o  dost jednodušší.“
Velitel Jeng se otočil k  Dar-hunovi: „Urážíte našeho vůdce a chystáte se ho svrhnout! S  tím nechci mít nic společného,“ pak se pokusil tasit meč, ale dva válečníci byli rychlejší a zabořili mu hroty svých zbraní do těla. Když meče vytáhli z  mrtvého velitele, byly pokryté krví. Nadzvedli si hledí u  helmy a ochutnali ještě teplou krev velitele Jenga, jako kdyby to byla nějaká pochoutka.
„Dal jsem vám na vybranou. Sám jste si zvolil,“ řekl Dar-hun a spolu se svým doprovodem odešel.
Za chvíli sedm druihů vylezlo ze sudů.
„Vypadá to, že Dar-hun má vysoké ambice,“ řekl Orel.
„Jenže chce nejen zaujmout Drughovo místo, ale zničit i  druihy,“ doplnil Orla Tygr. „To nesmíme připustit!“
„Tak to s  ním skoncujeme,“ navrhl Grizly. „Ještě ho dohoníme a…“
„A  co bude pak? Pobijeme celou armádu a zachráníme Tal-khen?“ přerušil ho Kobra.
„Teď bychom neměli šanci, Grizly. Dva z  jeho doprovodu patří k  Tauenům,“ řekl Vlk. „Jsou to legendární válečníci. Začínají zabíjet už jako děti, neznají strach ani slitování. Navíc z  těch dvou, co zabili tohodle,“ ukázal na tělo velitele Junga. „Mi běhá mráz po zádech. Kdo ví, co všechno dokážou!“
„Vlk má pravdu, Grizly. Nepřemohli bychom je. Teď je nejdůležitější překazit plán Dar-huna,“ řekl Tygr.
„Jedna věc je ale zvláštní,“ promluvil ještě Vlk. „Pokud si dobře pamatuju, Tauenové nikdy nikomu nesloužili. Nechápu, jak je Drugha mohl získat na svou stranu. Navíc podle knih mistryně Alhy nenosí žádné šperky a tihle měli na krku náhrdelníky.“
„Teď to neřeš, Vlku. Musíme sehnat pomoc a rychle, jestli chceme zachránit Tal-khen.“
„Ale kdo nám pomůže, Tygře?“ zeptal se Škorpion.
„Přece všichni druihové, kteří už mají výcvik za sebou. Určitě jich je dost k  poražení téhle sebranky.“
„Snad máš pravdu, ale jak je chceš kontaktovat?“ ozval se Bizon.
Všichni se odmlčeli a začali přemýšlet.
„Znám pár čarodějek, které by nám určitě pomohly pár jich najít,“ promluvil po minutě Škorpion.
„Koho jiného bys taky mohl znát, než ženy,“ poznamenal Vlk. „Ale já taky znám někoho, kdo by nám dokázal pomoci.“
„Mám nápad,“ zvolal Tygr. „Ale budeme se muset rozdělit. Každý z  nás se vydá hledat pomoc a za tři dny se zde sejdeme, abychom zabránili Drughovu bratrstvu ve vítězství,“ pak se jeden na druhého beze slov podívali na rozloučenou a každý z  nich si vyvolal pro sebe portál, kterým se vydal shánět pomoc, na záchranu druihů v  Tal-khenu.