07.04.08 | Falllen, @, další tvorba | 3496 x | vypínač
Vzpomínám kočičko,
jak jsme se prvně potkali,
vzpomínám tolikrát,
jak jsme se prvně líbali.
Byl pozdní večer, zima, mráz,
na perón přijel poslední vlak,
tu chvíli před sebou vidím zas a zas,
z vagónu pomohl ti nádražák.
Mrzlo až praštilo
a přitom padal sníh,
měla jsi kotník zlámaný
a přesto v tváři tichý smích.
Tvářičky rudé jako rak,
celičká jsi se třásla,
hleděla jsi mi do očí,
tak neskutečně krásná.
Byl jsem to já, ten nádražák,
pozval tě dál na hrnek kafe,
sluplas ho, ani nevím jak,
já chtěl tě vidět zase.
To všechno je už dávno pryč,
z vlaku teď pomáhá ti někdo jiný,
odešlas, dodnes ptám se proč,
z veliké lásky zbyly jenom stíny…
fantasy podzim příroda vztah povídka srdce město vztahy svoboda beznaděj pocit aa touha momentka přetvářka voľný verš erotika tma sobota nenávist realita poezie čas sex les osud strach horror noc * deprese žena naděje krev horor humor haiku jen tak pocity smrt zima zoufalství antilistí sen x temnota vzpomínka zklamání smutek marnost bolest ... cesta život .. samota emoce láska mládí hrůza . vyznání
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14774
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6459
autorů: 867