Nokturno.net / tvorba / dílko

Uvězněn v Bastille svých snů,
tam spoután v okovech jsem prázdnoty...
Jen ztrouchnivělá pryčna se slamníkem
mě dělí od naprosté, zhoubné nicoty...
O chlebu, o soli...

Skrz mříže vítám každé nové ráno,
i dnes je slunce pod mrakem.
Je to už dávno, ty dny nepočítám,
smrti jsem unikl snad zázrakem...
Co je lepší...?

Má svíčka naděje už dohořívá,
tak aspoň zapaluji svíčku samoty.
Je větší, delší, širší. O mnoho...
Snad zaplaší ty stíny v mojí mysli,
tolik se bojím temnoty...

Každou noc zvláštní kroky zvenku slýchám,
ten zvuk je jako střevíc s podpatky.
Vychází z chodby kdesi za zdí.
Stoletou, zchátralou, promáčenou...
Ty kroky nedají mi spát, mě v zádech mrazí...
Jano..., Jano jsi to Ty???