24.04.08 | Falllen, @, další tvorba | 3460 x | vypínač
V prázdném pokoji tu sedím,
skrze zasněžené okno hledím.
Jen tiše pozoruji vločky,
sedají na sklo, jak hvězdářovy čočky.
Život bez Tebe je jako vězení,
tak aspoň pozoruji sněžení
nechávám jen tak běžet čas,
pozoruji tu bílou krásu krás...
Sedím a čekám na Tebe,
tam venku vládne tuhý mráz
a jako nejslavnější malíři,
na okno kreslí Tvůj obraz.
Vždyť všude, kam se podívám,
já vidím jenom Tebe.
Představa, že snad nejsi mou,
mě nepříjemně zebe...
A tak tu čekám dál a dál,
že snad se ještě vrátíš
a aspoň jedno jediné,
hřejivé slůvko pro mě ztratíš.
Vím, udělal jsem spoustu chyb,
ale láska znamená i odpouštět.
Nakonec, nebyl jsem v tom sám,
ač si to nechceš připouštět.
Tak zvedni mi ten telefon
a zkus mi chvíli naslouchat,
já si tu šanci zasloužím,
nenech se stále přemlouvat.
Život bez Tebe je jako vězení,
tak stále pozoruji sněžení,
nechávám běžet čas, ať si utíká,
sedím tu v pokoji, čekám a vzpomínám.
vzpomínka temnota poezie . příroda les sobota haiku touha láska noc krev nenávist beznaděj pocit povídka erotika čas osud jen tak vyznání strach deprese žena x ... mládí svoboda humor vztah aa město zklamání realita smutek bolest horror život momentka samota fantasy sex marnost smrt hrůza srdce podzim tma emoce zoufalství voľný verš .. sen zima vztahy horor * antilistí přetvářka pocity cesta naděje
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14779
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6475
autorů: 867