Nokturno.net / tvorba / dílko

Každé ráno za volant usedám,
každé ráno jedu pracovat.
Každé auto cestou znám,
každé chce někdo milovat.

Já taky přemýšlel,
hledal života cíl.
Nějakou zálibu rád měl,
jí věnoval života díl.

Já hledal ten sen,
hledal co vlastně chtít,
pak přišel ten den,
já ho začal snít.

Krásná dáma z Vrchlabí,
milovaná i nenáviděná,
stála tam jak zjevení,
já věděl, že jednou bude má!

Život pro ni nebyl žádný med,
její hrdost a to, co dokázala.
Ladné křivky, klidný pohled,
ta osobnost mě uchvátila.

Někteří jí zatracují,
mě to kouzlo pohltilo,
jiní to už také znají,
též se jim to zalíbilo.

Tak jsem si jí pořídil,
tu krásnou zelenou,
před dům si jí postavil,
kochal se tou nádherou.

Je krásná a vznešená,
ale pořát to není ten sen.
Má duše není zklamaná,
ale čeká na jiný den.

Já svou duši zpovídal,
přemýšlel co vlastně chtít,
něco extra vybíral,
cíl ke kterému jít.

Ten stroj mě vždy fascinoval,
ten pocit co z něj lidé mají,
pohřební vůz jsem si zamiloval,
ten sen má duše tají.

Proč ho lidé nemají rádi?
Proč ho tak zatracují?
Je to součást života jak pádí,
všichni ho jednou potřebují.

Cíl jsem už měl,
splnit si sen nevšední,
problém však zněl:
Jak získat vůz pohřební?

Já toužil po ní,
po pohřební dámě z Vrchlabí,
musel dlouho čekat na ní,
až se pro mě objeví.

Já hledal kde se dá,
prohledával internet,
zvláštní je touha má,
nic nemohl se dovědět.

Až jednou ráno,
já nevěřil svému displeji,
v inzerátu stálo:
Vrchlabská kráska k prodeji.

Škoda 1203, prvý typ,
pohrebný voz, cenu ponukněte…
Já cítil srdce rozbušit,
můj sen byl v té větě.

Emailoval jsem si s majitelem,
na obchodu se s ním domluvil,
obvolával lidi telefonem,
dopravu z Hlohovce si zařídil.

Čeká na to setkání,
ta kráska vznešená.
Můj sen se naplní,
příští týden bude má.