Nokturno.net / tvorba / dílko

Jede kráska na kole,
navštívit svého milého,
silnicí i přes pole,
říct mu něco krásného.

I on překvapení má,
koupil si novou káru,
plný plyn tam dá,
jede pro svou Báru.

Tak jedou proti sobě,
stejnou úzkou silnicí,
potkají se v době,
kdy oslní je slunce svítící.

Kolem cáká krev i tuk,
velká rána, plechu skřípání,
takový ten divný zvuk,
a už jen láskyplné líbání...

Jejich rty se potkaly,
kde dřív bylo čelní sklo,
radostí její oči plakali,
jeho srdce v tachometru schlo.

Miláčku, musím ti něco říct,
budeme mít miminko!
Ale krev nepřestává týct,
nárazník mám v bříšku malonko.

Už budeme navždy spolu,
všichni tři, ty andělíčku můj,
říká její duše tam dolu,
kde jen plechy, střeva, hnůj.