Nokturno.net / tvorba / dílko

Oběšenec v lese visí,
svou smyčku si užívá,
na budoucnost myslí,
smrt mu cestu udává.

On tam časem musí mrhat,
jeho tělo tlí a hnije,
ještě chvíly bude trvat,
než ho země skryje.

Pak přijde ten čas,
kdy visení ho bavit přestane,
on spadne na někoho z nás,
druhý mrtvý pod ním zůstane.

Oba na cestě tam leží,
pod stromem jak milenci,
když další kolem běží,
má z toho málem mrtvici.

Tisíc dve sto trojka pohřební,
černá jak padlé saze,
na to místo přijíždí,
pokračovat se své snaze.

Havran těla v rakvích naloží,
v různých stupních rozkladu,
na poslední cestu vyráží,
na pohřeb dělat parádu!