18.03.10 | Jan KAREL, @, další tvorba | 1983 x | vypínač
Další láhev Tuzemáku,
v jeho hrdle mizí,
to je úděl funebráků,
nic jim není cizí.
Telefon zas zvoní,
pozůstalí slzy roní,
rum tu zase voní,
on jde na dvůr pro ní.
Jeho společnice jediná,
na cestách i mimo ně,
už její volant objímá,
motor vrní přijemně.
Na silnici metry střev,
on do rakví těla třídí,
raněných kolem řev,
v jeho rukách už se vidí.
Tak to byl další den,
on to musí snést,
doma sám čekat jen,
smutný život musí vést.
Pak sobota ho uklídní,
oblek svůj si oblěče,
kapela už hraje pohřební,
tak další týden uteče.
Tak to jde stále dál,
jeho děsí ta představa,
jediné čeho se kdy bál,
co až zemře jeho osoba?
Kdo tu bude místo něj,
svůj život té práci položí,
kdo dál povede ten děj,
kdo ho k spánku uloží?
zklamání .. temnota voľný verš bolest svoboda naděje přetvářka žena zoufalství hrůza vztah jen tak podzim vzpomínka tma krev smrt pocit mládí samota láska antilistí * beznaděj vztahy horor realita deprese smutek srdce ... noc sex osud x erotika město život čas marnost . horror haiku nenávist příroda strach cesta touha sobota vyznání humor zima les aa momentka povídka fantasy sen pocity emoce poezie
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6444
autorů: 866