18.03.10 | Jan KAREL, @, další tvorba | 2054 x | vypínač
Další láhev Tuzemáku,
v jeho hrdle mizí,
to je úděl funebráků,
nic jim není cizí.
Telefon zas zvoní,
pozůstalí slzy roní,
rum tu zase voní,
on jde na dvůr pro ní.
Jeho společnice jediná,
na cestách i mimo ně,
už její volant objímá,
motor vrní přijemně.
Na silnici metry střev,
on do rakví těla třídí,
raněných kolem řev,
v jeho rukách už se vidí.
Tak to byl další den,
on to musí snést,
doma sám čekat jen,
smutný život musí vést.
Pak sobota ho uklídní,
oblek svůj si oblěče,
kapela už hraje pohřební,
tak další týden uteče.
Tak to jde stále dál,
jeho děsí ta představa,
jediné čeho se kdy bál,
co až zemře jeho osoba?
Kdo tu bude místo něj,
svůj život té práci položí,
kdo dál povede ten děj,
kdo ho k spánku uloží?
x bolest strach sen zoufalství horor antilistí osud deprese život cesta mládí přetvářka .. sex fantasy ... touha momentka marnost příroda . pocity les samota * sobota smutek láska vzpomínka svoboda krev erotika město temnota zima noc emoce vyznání zklamání voľný verš čas tma podzim jen tak žena vztahy realita vztah haiku hrůza smrt pocit humor srdce povídka aa horror poezie naděje beznaděj nenávist
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14779
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6470
autorů: 867