Nokturno.net / tvorba / dílko

Z vlastní zlovůle zapudit to málo, co se k tobě otáčí? To umí málokdo.
Urvat okvětní lístky slunečnici a zahnat velitelku stáda surikat, aby sis pak uvědomila, že vše, co chceme, leží před námi. Jen je potřeba natáhnout ruku a nebát se studených proudů, které se sem tam mihnou, ale zase odvanou.
Být skálopevně přesvědčena o své pravdě i za cenu toho, že zůstaneš sama? To má hodnotu.
To totiž stojí spoustu rozumování, jeden by i řekl, že z toho jde o rozum samotný přijít rychlostí světla ... nebo světa. To máš jedno, dneska se nic/nikdo/nikdy/nikde nad ničím ne(po)zastaví.

Free zone - free hug - free pizza - free mind - never mind. Jedeme dál.

Sladíš? Ne? To je škoda, zhořkla sis na jazyku a došlo ti, že dohrabat se až na dno umí jen idiot s pořádnou lžičkou. Utopený ve vlastním pohár(k)u zbytečné naděje. Humor totiž může být černý - zelený - polofermentovaný - bílý, ale vážnost nabývá jiných barev. Stačí se přes ně překulit a na konci objevit hrnec zlata. Neboj, připravili ho Blaničtí rytíři a že ti nevoní? Inu, tvoje chyba. Každému, co jeho jest, máš-li pocit holé prdele, nejspíš ji holou budeš mít napořád.

Free zone - free hug - free pizza - free mind - never mind. Jedeme dál.

Myslíš rychleji než mluvíš? A všechno - všechny - myšLenky - ti našeptávaj z tlampačů. Mluv-víš! To pomůže. A když ne, aspoň se vykecáš. Svoboda slova. Neboj, stejně tě nikdo nebude poslouchat a kdyby jó, rychle zapomene. Nepohodlný plný nepohodlí. Pohladíš dav po tváři slovem pochopení a s výrazem totálního souznění zamkneš poslední zámek svojí ulity. Na 9 západů a jeden východ směrovaný na jih. To kdyby tě Severka chtěla navštívit při rozjímáním nad hvězdným nebem nad tebou. O mravech se bavit nebudeme.

Free zone - free hug - free pizza - free mind - never.