Nokturno.net / tvorba / dílko

Rubínová slza stéká mi po tváři,
její stín mi padl do klína.
Mé sny dnes v noci se dotváří
a duše má mě proklíná.
Pach samoty tímto pokojem se plazí
a já jen tiše čekám, kdy nůž do zad mi vrazí.
Jsme dnes nazí
tak jak se na zemského tvora sluší
jen jedna věc tuto noc kazí
toť mé srdce, buší a buší.
Dívám se na vázu plnou růží,
pod jejich vahou klesá,
plno pachu z našich kůží,
kéž náš věk láskou plesá.