Nokturno.net / tvorba / dílko

Stín po lidské tváři stéká,
omývá zdi zborcených zákoutí…
Dýcháš vzduch po dešti – tak ukaž mi záři zítřejšího úsvitu,
polož ruku na kámen a vnímej vánek z povzdálí.
Stín sklání se nad lesem,
dochází nám řeč a noc
je tak blízko – nebojme se pokušení, které stojí opodál.
Stín skrývá tvou tvář
a horoucí Peklo kolem našich hlav je
jen záminkou – nepokoušej se jít zpátky,
v moci mé se odráží tvé myšlenky.
Nechtěj, nechtěj…
Čas je někde mezi námi
a pak – zbyly tu jen Amorovy šípy…