Nokturno.net / tvorba / dílko

Sedávám na stráni
na zapomenutém ztraceném paloučku.
Vprostřed tu vyrostl kámen z lidských vzpomínek a přání.
Tady je mé místo.
Čekám na den, kdy na šípkovém keři rozkvete růže.
Až z ní vyletí černý pták
a odnese mě na svých křídlech.
Víří mlha až se mi hlava točí.
A všude kolem svět kypí trny.
A pak je tu můj
šípkový keř.
Není to pohádka.
Není žádné bylo nebylo.
Není žádné dobro nad zlem.
Jenom prudký déšť,
co leští listy křovin
a šupinky z mých řas.