Nokturno.net / tvorba / dílko

V hlubokých lesích,
temná je síla.
Skrytá, však mocnější,
víc, než kdy byla.

Veliké tajemství
ta síla skrývá,
kdo ji má v sobě,
peklo prožívá...

V ponuré jeskyni,
tajemná víla,
krvavé prokletí,
ďáblova žíla!

Ubohý člověče,
zkus neprohloupit,
nikdy se neodvaž
v jeskyni vstoupit!

Odvaha a chrabrost,
ty věci ctí tě,
nesnaž se použít
je v těchto místech!

V útrobách jeskyně,
na stěnách kosti,
hořící svíce,
svatyně zlosti...

Prokletí dávné,
co srdce drtí,
tajemná víla
je kněžkou smrti!

Bývá tam v jeskyni,
daleko od lidí.
Ve svojí svatyni,
svět jí nenávidí...

Pod černou kápí
skrývá svou tvář,
temný lesk v očích,
smrtelnou zář!

Smrtící pohled,
vyvolá strach.
Jednou a naposled
- spálí tě v prach!

Tajemná kněžka,
svůj osud nese,
chtěla by uletět,
skrývá se v lese...

Kdys byla andělem,
nebeská víla,
děsivá kletba
vzala jí křídla.

Ten anděl nepadl,
jen nemohl už dál,
výměnou za sílu
svou duši dal.

Teď čeká na zázrak,
že zlo jí opustí,
ďábel se ustrne,
ze svých pout propustí...