Nokturno.net / články

Festival začal v pátek 2. července již dradičně ve stodole na statku Ivana Martina Jirouse alias Magora. Okolí rybníka na návsi, luka i remízky obsazovala roztodivná individua svými stany a přístřešky, brzy začalo být přelidněno a vesničané - zřejmě uvyklí podobným událostem se stáhli do bezpečí svých statků.
V pátek tedy zahrály všeliké kapelky, mezi jinými např. Benjaming band s nejmladším punk-rockovým bubeníkem v čechách (a že se uměl ohánět!), s kilty, dudama a tahací harmonikou. V pozdějších hodinách rovněž Strom stínu, jež jsem bohužel nebyl s to shlédnout.
Hudebně barvitější byl pak druhý den festivalu. Jako první se objevili blízkoostravští Fosil se svou zběsilou hudbou evokující Už jsme doma, úchvatní byli Secret sources se zpěvákem bláznivého vzezření, který neustále skákal a tančil jako nějaký novodobý šaman. Hudba Secret sources někde na pomezí rocku a ostřejších hudebních žánrů.
Klasicky výborní byli Špinavý nádobí, škoda jen, že pan Chuděj nemohl nalézt náustek na svou fujaru a tak se vystoupení muselo obejít bez něj. Zpěvák zpíval opět dřepjejíc před kapelou, své výstupy prokládal nustálým "ty vole", ale koncert se opravdu vyvedl.
Z dalších kapel - zlatým hřebem večera byli (alespoň pro mne) Krumlovští Bratři Karamazovi, kapela, kvůli níž jsem byl ochoten znovu celýfestival absolvovat a nakonec kladně zkodnotit.. Zahráli písně jak starší, tak nové z chystaného alba. Zběsilé podání na jedné straně a mírný výraz na druhé (bubeník hrající spíše srdcem nežli rukama, na druhé straně mírný výraz kytaristy a zasněný zpívajícího Kúči, který "usmrcuje" jednu skladbu za druhou), hudba která vás zasáhne, potěší i zamrazí. BrKa byli zkrátka vynikající.
Značný úspěch sklidila Dáša Vokatá svými hrdinskými zpěvy i prostými motivy, zpívané jadrným zpěvem provázeným ráznou hrou na kytaru a tentokráte i violoncelem. Hudba uklidnila navštěvníky festivalu (do té doby nebývale živé, někdy až přes příliš) a navodila poklidnou atmosféru. Inu - kouzlo hudby.
the Hever and vazelina band tentokráte nevyrukoval s velkolepou šou, nezapalovali kříže ani nerozhazovali rohlíky. V komorní sestavě odehráli sérii svých osvěčených hitů a pak se odporoučeli. Inu škoda, tlučení do míchačky či nádrže od motorky jsou zvuky, ta které se prostě nezapomíná...
Konec sobotního dne pak dohráli španělsky zpívající Los perdidos připomínající zběsilé koncertní kousky Manu chao.
Sobotní počasí bylo všeliké a tak brzy rozbředla cestička do stodoly v jednu velkou bahenní skluzavku, což byla jedna z největších atrakcí festivalu. Mnozí návštěvníci postávali s očekávánám kolem a hlasitým křikem pak oceňovali podroušené osůbky, které neustále padaly do bahna a drápali se skrz něj do svahu.
Poslední festivalový den - tedy neděle byl v podstatě doménou punkových kapel, mezi jinými vystoupili Totální nasazení a Sex deviants, což byly asi nejpovedenější koncerty celého dne.

Během celého festivalu byly k potkání všeliké, již tradiční atrakce - od uzených makrel, přes ptačího muže až po Magorovy výtržnosti. Rovněž byly k vidění i mnohé netradiční věci - spousta stánků, nějaká ta rvačka, ztracené věci. Inu, Magorovo Vydří je očividně čím dále populárnější podnik, což je mu zřejmě na škodu. Desátým ročníkem jej provázel Erik Frič a kdyby všichni dali na jeho slova, "Bavte se, buďte ohleduplní vůči sobě, buďte ohleduplní vůči přírodě.", hned by to vypadalo lépe.