Nokturno.net / články

Magorovo Vydří, jako už několik předchozích ročníku konané u "Skaláka ve mlejně", bylo letos obzvláště vypečené - ani ne tak dramaturgií (tedy kvalitou pozvaných kapel a uskupení) jako pohodovou domáckou atmosférou rozpláclou na pět dní (díky šikovně přilepeným svátkům slovanských věrozvěstů a výročí Husova upálení). Páteční den se nesl spíše ve znamení zabydlování, ochutnávání piva a pojídání chlebů se sádlem ve zdejší nálevně, zdobené tak důmyslně, že si každý nově příchozí div nevykroutí krk pozorováním předmětů natlučených do stropu a vůbec okukováním netradiční výzdoby lokálu.

Horký sobotní den přímo vybízel k ubíjejícímu povalování, pozvolnému popíjení kelímkového piva a provádění fyzicky nepříliš náročných čiností. Návštěvníci festivalu se v průběhu dne pozvolna množili a zahlcovali svou přítomností všechna stinná místa. Kolem třetí hodiny odpolední započal program poslechem nahrávky Magor - Pravdivý příběh Plastic People - rozhlasového pořadu, který svého času odvysílala Vltava. Z následujících kapel bych vypíchnul kupříkladu uskupení Pivo složené z nebývale mladých bezvousých muzikantů (věkový průměr bych odhadoval na 12 let), hrajících dovádivý punk, výborný byl rovněž Ylo – africký slon a tradičně též uskupení Dáši Vokaté, kterou bych osobně prozměnu rád slyšel spíše akusticky... Náročný večer skončil okolo druhé hodiny noční, u ohňů a v kuloárech se však táhnul až do rána - v bujarém popíjení, křiku a zpěvu...

Nedělní den započal objevem čajového stolku jistého dobrého muže, kterýžto za dobrovolný příspěvek oblažoval ranní kocovinou poznamenaná individua silným zeleným vietnamským čajem, arabskou kávou z džezvy, čerstvými datlemi a dalšími pochutinami, zejména z arabského světa. Toto čajové ležení bylo navíc umístěno hned vedle toaletní kapličky (se subjektivně nejzachovalejšími záchody k neuvěření použitelnými po celé trvání festivalu) ve stínu stromů...
Okolo jedenácté hodiny pak proběhla vskutku netradiční římskokatolická mše vedená p. Ladislavem Heryánem, proběhla hladce (resp. s malými extempore v mezích bez potíží tolerovanými zdejšími věřícími), s písněmi a hudbou hranou na kytaru či fujaru a s parádním křtem. Volné odpoledne bylo velice parné (využili jsme jej k návštěvě nedaleké třebíčské židovské čtvrti), program začal ve tři opět poslechem dalších částí Pravdivého příběhu a následoval skvělou hudební produkcí kapely Nevýpar Kovatjezd, kterou bych pro svou dravost a sílu slova zařadil raději na konec programu, než-li na jeho začátek. Výborný "švuňk" mělo i Špinavý nádobí, tradiční návštěvník Magorova undergroundového veselí... Vrcholem programu (tedy alespoň v mých očích a uších) byla kapela Jinovatka hrající s uhrančivou energií a nasazením v klasickém bigbeatovém složení (kytara, basa, bicí) - ačkoli sami o sobě tvrdí, že "zvukově i stylově zamrzli na několika klišé osmdesátých let a sotva ještě dokážou dnešnímu posluchači nabídnout něco nového a neotřelého", svým přesvědčivým koncertováním dokazují opak. Zbytek večera se již ztratil v radostném popíjení a pojídání dobrot z místní kuchyně (zejména tradičních chlebů se sádlem a cibulí) a blízkém uohňovém maratonu písní jakéhosi nezdolného zpěváka s nekonečným repertoárem.

Pondělí jsme věnovali prachsprostému povalování, popíjení čaje, vína a pojídání všelijakých dobrot ve stínu pod stromy nedalekého koupacího jezírka, obleženého nahými a polonahými povaleči všelikých tvarů a velikostí. Odpoledne pak pomalu přešlo několika lehkými deštíky do přátelského popíjení piva a poslechu střídajících se ansáblů, z nichž nejvíce zaujali Die blaue Trottel Parade, ani ne tak po hudební stránce jako tím, že se ukázali jako neocenitelní distibutoři modré barvy (kterou byli sami celí pomazaní), takže praktický každý dle svého momentálního rozpoložení skončil buď pomazaný barvou od hlavy až k patě, s obtiskem modré dlaně na tváří nebo alespoň se čmouhou na čele... Modré křepčení pak přešlo do vystoupení bandu Joea Karafiáta, který je znám především jako kytarista kapely The Plastic People of The Universe (několik jejich písní večer rovněž zahrál) a následné produkce kapely Echt! Na Čočku a po ní následující koncert jsme již neměli dost sil a pozvolna jsme se uložili ke spánku po vskutku vysilujícím dni.

Úterní ráno se vyznačovalo zejména mnohem menším počtem naprosto opilých či potácejících se individuií - většina návštěvníků festivalu se buď uklidnila, odpadla do naprostého komatu nebo zkrátka odjela. Magorův festival jsme zakončili bloumáním po nádherném Skalákově mlýně - doupěti, jehož výzdobu nelze dost dobře popsat (to se zkrátka musí vidět), pozorováním místních koz a povalováním na molu přilehlého rybníčku, dokud nás déšť nevyhnal na cestu. Nezbývá než doufat, že za rok se do tohohle bláznivého podniku pusti pořadatelé znovu.

http://bandzone.cz/nevyparkovatjezd
http://www.jinovatka.cz