Nokturno.net / články

Hned na začátek bych rád podotknul, že celá akce probíhá díky dobré vůli rodiny Skalákových a dalších figur někdejší undergroundové subkultury. Sám Skalák neprosto neúnavně čtyři dny pobíhal festivalem přenášel a zařizoval věci, opravoval nefungující a našel si i prostor na vystoupení s Hever and Vazelina band. Klobouk dolů!

Letos začal festival již ve středu, promítáním všelikých filmů a dokumentů, my jsme však dorazili až na čtvrteční hudební produkci, k níž patřily stálice statkové scény Čočka, Špinavý nádobí, Ylo – Africký slon nebo třebas Jinovatka. Krom muziky zde byla možnost všelikého povalování po přilehlých pozemcích, na dvorku o vody nebo v hospůdce a družení se s podobně postiženými lidmi, kteří festival každoročně navštěvují. Je vskutku zajímavé, že rok co rok zde člověk potkává stejné tváře, jak mladé tak ty starší, zarostlé a vousaté...

Páteční program obstaraly Nickcaveovští Phil Shoenfelt a Bruce Welie Band, výtečná mladá kapela Citizen37 s vskutku charismatickou zpěvačkou vynikající parádním nakřáplým hlasem (http://bandzone.cz/citizen37). Jejich melodický grunge měl rozhodně něco do sebe... Řádně skočně zahrál STBend, škoda jen, že právě během jeho vystoupení se přes meziříčko přehnala bouřka a většinu tanečníků spláchla kamsi do útrob mlejna (nás třebas do věžičky, v níž byl letos umístěn rozsáhlý antikvariát). Překvapivé bylo vystoupení Tiché dohody (kapelu jsem neslyšel mnoho let, zdá se, že se před časem dali znovu dohormady a na festival přijeli díky čerstvému přátelství zpěvačky se sousedkou Dášou Vokatou...).

V sobotu se počasí zase umoudřilo, takže jsme mohli vedro využít ke koupání v přilehlém rybníku. Odpolednímu hraní dominovala jako každý rok Dáša Vokatá se svou vzpomínkou na Magora a výteční Hever and Vazelina band, kteří zahráli všechny zásadní kusy a přidali i part troubený na konve. Nechybělo ani peří, sypané na hlavy diváků i účinkujících... jako příjemný strečink posloužil koncert punkové partičky Kohout plaší smrt, zahráli hezky skočně. A před spaním potěšily skladby Velvet underground a dalších legendarních kapel v podání Underground in the Prague.

Neděli jsme zahájili čajovým pohoštěním pana čajovníka, který své království čatní, kávy, termosek a starých čajových kalíšků podobně jako předloni rozložil u kapličky přestavěné na záchodky na dvorku mlejna - díky za něj, po ránu prokázaly jeho čajíky neocenitelnou službu a co bylo velice sympatické, veškeré občerstvování zde bylo za dobrovolný příspěvek... Následovala raní bohoslužba, kterou společně celebrovali Ladislav Heryán a Štěpán Hájek - kněz katolický a evangelický. Osobně pro mě toto spojení jen potvrdilo neuvěřitelně smířlivou atmosféru tohoto místa, kde se lidé společně sejdou bez rozdílu vyzdnání a ustoupí vzájemně od svých tradic. Nedělní ráno dodává festivalu něco, co z něj dělá víc než jen pár dní odpočinku, napájení se pivem a křepčení před pódiem. Festival Magorovo Vydří u Skaláka ve Mlejně je tak spíše Setkáním.