Nokturno.net / články

Skalákův mlýn je místo takřka úchvatné, sen každého vousatého pijáka a milovníka všelikého umění netradičního. U vchodu Vás přivítá pomalovaná dodávka a mechem zarostlé torzo Wartburga, mlýn samotný je vyšperkován všelijakým haraburdím a skýtá všechny formy festivalových radovánek - od stylového výčepu, přes venkovní posezení (ev. poležení), gurmánský koutek (základem naší zdejší stravy se stal chleba se sádlem a cibulí), zahrádka s jezírkem, kolem nějž krouží kozy a kůzlata, vousatí naháči a tu a tam někdo pádluje od břehu ke břehu ve vratké bárce... zkrátka idyla.

Festival samotný vpodstatně nemá pravidel, nepotkáte žádného sekuriťáka a vpodstatě ani problémy, které by měl řešit. Vstupné seneplatí (ale zaručeně hodně toho propijete...). Jakmile projdete branami mlýna, ocitnete se takřka v jiném, hodně vousatém a vlasatém světě. Páteční program jsme zastihli v plném proudu, přes básnící Sbor břežanských kastrátů jsme se dostali ke Skrytému půvabu byrokracie a Umělé hmotě. Záviš byl kupodivu relativně střízlivý (své vystoupení zahájil větou "někdo si tay zapomněl pivo, tak já ho dopiju"), zahrál a zapěl s bravurou sobě vlastní. Po Jiříkově vidění někdy před třetí hodinou raní vystoupilo uskupení Strom stínu, mnou velmi oblíbený ansámbl, který jsem měl možnost vidět na dřívějších párty u Magora. V lehce netradičních rytmech odehráli několikero písní k tanci i k poslechu, zejména kusy, v nichž s kapelou hrála i hostující violoncellistka byly mimořádně působivé.

Druhý den ve mlýně byl nádherně slunečný, okolí usedlosti skýtá spousty možností k poflakování, na pódiu se začalo hrát někdy po třetí hodině, takže všichni měli dost času na zmátoření se (popřípadě uvrhnutí se do ještě hlubšího komatu...). Ze sobotního programu, bych krom posedávání ve stínu a usrkáváním žluté limonády vyzdvihnul punkové Sex deviants, rovněž stálici Magorových festivalů. Mladá (věkem) kapelka se slečnou v čele zahrála příjemný melodický punk, na který si trslo nejedno číro či těžká botka. Další kapely jsem poslouchal skrze břečťanem zarostlé okno mlýnské hospůdky v rozpravě nad pivem a ostravskými křupkami. Z kuloárů mne vytáhli až vídenští More Then This a zejména následující Dáša Vokatá netradičně s kapelním doprovodem, která byla pro mnohé jasným vrcholem večera. Přední dáma české podzemní scény s nezaměnitelným hlasem a skvostnými baladami rozhodně nezklamala, rockové úpravy jejich písní byly vkusné, skočné a rázné.

Libor Krejcar & Tamers of Flowers neboli Krotitelé květin vystoupili s menší časovou prodlevou (půlhodinová pauza na doplnění tekutin...), způsobenou instalací promítacího aparátu. Celé jejich vystoupení bylo lemováno povětšinou ovčí projekcí, temnou atmosféru podtrhovalo torzo černého křídlatého těla před zpěvákovým pultíkem. Zpěvy byly zpola recitovány, často dvojhlasně - mužským a ženským hlasem. Těžké táhlé, leč důrazné rytmy byly natlučeny na elektroniké podklady, tu a tam zazněly housle, saxofon nebo klávesy. Vystoupení bylo skutečně výborné.

S pocitem zkrocené květiny jsem naposledy obešel Skalákův mlýn, bzučící jako úl a někdy po třetí hodině zalezl do brlohu. K usínání mi hráli A bude hůř. Skalákovu útulnu pro nepřizpůsobivé jedince jsem v neděli ráno opouštěl s těžkým srdcem, ale snad mi to napřesrok zase vyjde, poveselit se u Skaláka...