28.12.05 | Kuřátko, @, další tvorba | 3877 x | vypínač
LIstí zas padá,
do náruče země,
touha se zvedá,
tam uvnitř ve mně.
Cítím, jak srdce,
ten dutý sval,
bouchá mi lehce,
když jsi mě zval.
Do ráje snů
a místa zvláštností,
kde nevíš kolik dnů,
tvář krčí se radostí.
Spoutáni provazy,
co říká se jim láska,
před zrakem mám obrazy,
co značí toť otázka.
Ptám se ptám
a ty ses otočil,
já nevim kudy kam,
zas někam si odbočil.
Sama teď tápu,
lesnim porostem,
život nechápu,
tak kdy z něj vyrostem?!
humor antilistí vztahy život marnost smutek erotika x naděje mládí hrůza žena svoboda zoufalství nenávist příroda realita samota srdce beznaděj vzpomínka momentka . jen tak horor bolest * aa horror vyznání voľný verš .. poezie přetvářka ... temnota krev podzim sex město les zklamání fantasy sen touha osud vztah deprese haiku pocity čas smrt zima láska cesta pocit strach emoce povídka tma sobota noc
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14779
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6475
autorů: 867