28.12.05 | Kuřátko, @, další tvorba | 3499 x | vypínač
LIstí zas padá,
do náruče země,
touha se zvedá,
tam uvnitř ve mně.
Cítím, jak srdce,
ten dutý sval,
bouchá mi lehce,
když jsi mě zval.
Do ráje snů
a místa zvláštností,
kde nevíš kolik dnů,
tvář krčí se radostí.
Spoutáni provazy,
co říká se jim láska,
před zrakem mám obrazy,
co značí toť otázka.
Ptám se ptám
a ty ses otočil,
já nevim kudy kam,
zas někam si odbočil.
Sama teď tápu,
lesnim porostem,
život nechápu,
tak kdy z něj vyrostem?!
mládí noc emoce temnota nenávist vztahy horor * tma vzpomínka srdce strach humor hrůza antilistí realita zklamání fantasy zoufalství zima město jen tak poezie smrt horror vyznání vztah les sen pocit láska sex . marnost krev povídka naděje osud haiku deprese aa podzim smutek bolest přetvářka cesta pocity beznaděj žena svoboda ... .. život příroda čas touha voľný verš erotika momentka samota x sobota
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2023 Skaven
komentářů: 14764
článků: 557
obrázků: 3652
dílek: 6415
autorů: 864