28.12.05 | Kuřátko, @, další tvorba | 3837 x | vypínač
LIstí zas padá,
do náruče země,
touha se zvedá,
tam uvnitř ve mně.
Cítím, jak srdce,
ten dutý sval,
bouchá mi lehce,
když jsi mě zval.
Do ráje snů
a místa zvláštností,
kde nevíš kolik dnů,
tvář krčí se radostí.
Spoutáni provazy,
co říká se jim láska,
před zrakem mám obrazy,
co značí toť otázka.
Ptám se ptám
a ty ses otočil,
já nevim kudy kam,
zas někam si odbočil.
Sama teď tápu,
lesnim porostem,
život nechápu,
tak kdy z něj vyrostem?!
realita x voľný verš přetvářka pocit vyznání antilistí ... povídka touha les sobota zklamání * momentka vztahy haiku marnost tma hrůza čas mládí smrt noc příroda emoce . cesta beznaděj sen krev humor pocity aa erotika horror zoufalství jen tak .. vztah vzpomínka poezie svoboda srdce smutek strach žena sex podzim život nenávist temnota naděje město deprese osud bolest fantasy zima láska horor samota
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14778
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6469
autorů: 867