28.12.05 | Kuřátko, @, další tvorba | 3810 x | vypínač
LIstí zas padá,
do náruče země,
touha se zvedá,
tam uvnitř ve mně.
Cítím, jak srdce,
ten dutý sval,
bouchá mi lehce,
když jsi mě zval.
Do ráje snů
a místa zvláštností,
kde nevíš kolik dnů,
tvář krčí se radostí.
Spoutáni provazy,
co říká se jim láska,
před zrakem mám obrazy,
co značí toť otázka.
Ptám se ptám
a ty ses otočil,
já nevim kudy kam,
zas někam si odbočil.
Sama teď tápu,
lesnim porostem,
život nechápu,
tak kdy z něj vyrostem?!
les zklamání marnost sex osud tma touha temnota erotika * bolest beznaděj horror naděje antilistí přetvářka hrůza láska cesta sobota podzim srdce sen strach mládí zima ... svoboda realita vztah smrt smutek samota deprese momentka vzpomínka x horor město nenávist krev pocity noc . čas humor vztahy fantasy povídka život .. žena pocit haiku vyznání emoce jen tak voľný verš aa příroda zoufalství poezie
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14774
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6456
autorů: 867