Nokturno.net / tvorba / dílko

Stojím uprostřed šapitó
a celý svět upírá oči mým směrem.
Neklid s ním hýbe v rozvrkočených sedačkách,
synchronizovaně trhá cukrovou vatu.

Pán v první lavici okřikuje chlapce,
který na mne ukazuje a hystericky vřeští.
Inu, co už? Světla se rozsvítila
a v bodě jejich prolnutí ... já s červeným nosem.

Svět se chce bavit. Vidět klauniádu!
Tak stačí zůstat sama sebou
a nechat si stékat šlehačku po tváři.