Nokturno.net / tvorba / dílko

Temní andělé nocí
nad postelí mou létají,
nesouce na svých křídlech snů.
Půlnocí mrtvé růže vzkvétají,
sčítají posledních bolestných dnů.


Sny o šílenství,
pro něž spánek proklínám,
bolest duše choré,
pro niž tiše umírá.

Avšak nelze bolu zapomenouti,
když vina do tváře Ti hledí,
s klidem nelze ulehnouti,
vyčkáváš,
až přiletí andělé bledí
na perutích černých
tiše pohlédnou Ti do očí a soudí,
na sebevraždě spoluúčast,
Tvá duše nechť navěky bloudí,
Tys utáhla oběšenci oprátku!


Celá hierarchie andělská přilétá,
by namířila prst na tu, jež nese vinu.
Z hlubin země ohyzdná havěť vylézá,
čekajíc na mršinu.
Sbor temných andělů rekviem zpívá-
oběšenci, či mně na rozloučenou?
Šílenství mou myslí zmítá
nad sebevraždou pohřbenou.


Čtyři holé stěny a temná noc tíží,
tak zabila jsem!
Že smrt se tichým krokem plíží,
já věděti měla!
Nebýti hlouposti podlidské,
Anděl temný dnes tu nepěje,
v bolesti vlastní tragické
oběšencův rekviem.