07.02.08 | Neuromantic , @, další tvorba | 3641 x | vypínač
Zas tolika neskutečný jsi,
v mých slzách se zrcadlíš,
každé noci vkrádáš se
v mé sny,
mé srdce černé pokoušíš.
Jsi pouze chladný, vlídný,
rdousíš s úsměvem vášeň mou,
živíš ve mně život bídný,
činíš mne tolika nešťastnou…
Neboť Tys mé hoře a
ve lži mne topíš,
nevěřím lžím těm,
vždyť tak málo Ty o mně víš!
(20. X. 2002)
II.
Možná sám jsi nešťasten,
nejspíš více než já,
Tvé oči zahalené smutkem,
vše tolika temné býti se zdá,
proč jen na obtíž jest přízeň má,
proč odpovídáš chladem…
Temnotou mrazivou se potácím,
komnatou nehostinnou,
tvář odvracím
od tančících stínů
na zdech kamenných,
jež z cesty mne svádí,
k citům plamenným,
jež falešně srdce hladí,
než v popel je sežehnou…
Chladem smysly ochably,
první vločky do vlasů
černých se vplétají,
mrazem údy prochladly,
kol Andělé létají,
už jen jich mohu vnímati,
černé perutě mne objímají,
náručí Tvou věčně usínati…
(21. X. 2002)
svoboda hrůza samota horor přetvářka bolest život horror příroda mládí město emoce sobota tma * pocity vztah vzpomínka povídka vztahy podzim strach čas pocit aa nenávist poezie smutek zoufalství deprese osud touha krev sex sen láska les žena noc .. zima haiku marnost fantasy zklamání x voľný verš humor momentka ... smrt naděje srdce jen tak antilistí vyznání beznaděj erotika . temnota cesta realita
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14774
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6456
autorů: 867