Nokturno.net / tvorba / dílko

Mohlo být něco okolo sedmé ráno, když se Samuel probudil. Protíral si oči a pak se zeširoka protáhl. Několikrát ještě zívnul, poté již vstal a šel se podívat z okna. Venku byl překrásný den, slunce pálilo už teď ráno.
K snídani si uvařil čaj z čerstvě nasbíraného mladého jehličí a spíše z hladu, než s chutí, se zakousl do stěny svého domku. Hned na to se nepříjemně ušklíbl. Po snídani se rozhodl, že se vypraví navštívit sýpky nedalekého mlýna a zajde si pro trochu mouky.
Samuel sice nebyl moučný červ, ale stále ta samá, příliš jednotvárná strava mu už lezla krkem a nedělalo mu to dobře ani na žaludek. Navíc se vylíhnul příliš brzy, takže jablko, které mu bylo domovem a zároveň zdrojem obživy, bylo ještě kyselé. Samuel byl asi tak na třičtvrtě palce dlouhý, poctivě vypasený jablečný červ, obsah jeho tělesného tuku nabýval obdivuhodných rozměrů. Stačilo jen, aby lehce zakopl, a zastavil se až po několika kotoulech. Taková byla jeho tloušťka.
Postavil se před zrcadlo, aby se trochu upravil. Učísnul si těch pár chlupů na hlavě, potom už jen uzlík přes rameno a vyrazil na cestu. Jak již bylo řečeno, počasí se dnes opravdu vydařilo, a tak se šlo Samuelovi nádherně a bylo mu do zpěvu. Šinul si to prašnou cestou směrem k mlýnu. Na nebi ani obláček, když v tom ho zakryl veliký stín. Červ se zarazil a přemýšlel, co že tak najednou. "Snad se neschyluje k dešti, to by mi ještě tak scházelo..." Pomyslel si v duchu. Podíval se nahoru směrem k obloze a ta byla úplně čistá, nenašel nic, co by narušovalo její blankytně modrou barvu. Uhnul tedy zrakem zpátky a to málem znamenalo jeho smrt! - Slepice!!! Stála před ním, v poměru k jeho velikosti, obrovitá slepice! Samuelovi rázem vstaly všechny chlupy na hlavě, co jich měl a vytřeštil oči, div mu nevypadly z důlku.
Matylda, tak znělo její jméno, si ho důkladně měřila pohledem a už už nakláněla hlavu mírně vzad, aby po něm vzápětí klofla.
"Zadrž, hloupý ptáku!!!" Zarazil ji na poslední chvíli Samuel.
"Co jsi to říkal?!" Otázala se trochu naježeným tónem slepice.
"Hihi", ušklíbl se červ věda, že šlápnul vedle. "Ehm, nooo....., moudrý ptáku, mě nemůžeš sežrat." Odvětil Samuel.
"A to se podívejme.....a pročpak ne?" Utrousila nyní trochu uštěpačně Matylda.
"Protožééé, protožééé....."
"Poslouchám!" Pobídla ho k odpovědi.
"Protožééé...........jsem moc tlustej?" Samuelova poněkud nejistá odpověď zněla spíš jako otázka.
"A to je mi argument!" Reagovala neméně jedovatě slepice. "A není tohle spíš výhoda?" Dokončila svou myšlenku.
"Ty si nehlídáš cholesterol?"
"Co??? Jaký cholesterol?"
"Každá slepice si dnes hlídá cholesterol. Podporuje to zdraví a štíhlou linii, jedině tak se budeš líbit." Odvětil výmluvně Samuel.
"Jestli sis nevšiml, tak v našem mlýně žádný kohout není."
V tu chvíli červ věděl, že začíná přituhovat.
"Ale dám ti ještě jednu šanci - jaký je další důvod, proč bych tě neměla sežrat?"
Samuel se zamyslel.
"Čekám...!!!" Zasyčela slepice. Natočila hlavu mírně doleva a sklonila ji až k červovi. Samuel teď viděl vlastní odraz v jejím velikánském oku. Podupávala přitom pravým pařátem, což Samuela ještě více znervózňovalo.
"Nooo.....jabloně v našem sadě, a tedy i jablka jsou ošetřeny chemickým postřikem a tím pádem jsem.....otrávenej červ?" Odpověď zněla ještě více tázavě, než předtím.
"Heh, spíš otravnej, než otrávenej!" Ozvalo se odkudsi opodál. Slepice se vztekle ohlédla za hlasem. To se neméně vyžraná zelená housenka Agáta poslouchajíc již delší dobu jejich duchaplný rozhovor pásla na šťavnatém javorovém listu.
"Ty se do toho nepleť!!!" Zavrčel na ni až doposud vystrašený Samuel. Rázem tak vztáhnul Matyldinu pozornost zpátky na sebe. Čelo se mu zalilo potem.
"Ji, vezmi si ji!!!" Nadhodil stále ještě improvizace schopný červ.
"A nevíš jak?!" Sykla jeho směrem Matylda.
"Nooo......přeci vyletíš za ní nahoru..." Odvětil rozpačitě.
"Copak slepice umí létat?" Její vztek začínal nabírat na obrátkách.
"Přirozeně.....ty snad ne?" Nadhodil jakoby uštěpačně, ale bylo na něm i tak vidět, že už začíná být v koncích. "To máš z toho, že jíš samé tučné červy a pak..."
"Chceš snad říct, že jsem tlustá?!!" Skočila mu do řeči Matylda, která už začínala střídat barvy.
"To né, to né..." Pokoušel se z toho vykroutit Samuel. "Jen..."
"Co?!"
"Jen prostě pak nemůžeš vzlétnout... Já, kdybych nebyl tolik při těle, tak už jsem ti dávno zamával a byl bych pryč..."
Slepici to začalo vrtat hlavou. Samuel jen matně odhadoval co se asi tak v zakrnělém ptačím mozku odehrává a pomalu, nenápadně se využiv situace sunul stranou.
"Copak mají červi křídla?" Skočila jim do toho znovu Agáta.
Slepice začala soptit: "Tak ty se mě snažíš napálit!!!" Pomalu zase začínala natahovat krk k zobnutí.
"Ji!!! Vezmi si Ji!!!!!" Začal teď už zoufale křičet Samuel. "Já jsem na tebe moc tlustej!!!"
"A proč zrovna ji, jste vyžraný oba stejně???" Argumentovala slepice.
"Protože je zelená!" Červ už mlel opravdu z posledního. Vymyslel by si teď klidně invazi Marťanů, jen aby si zachránil kůži.
Klof!!! Zvedl se oblak prachu a housenka na stromě přestala dýchat. Když se oblak rozplynul, oddechla si, protože slepice klofla naprázdno - Samuel stihl na poslední chvíli uskočit... Klof! Klof! Klof! Takhle se to opakovalo asi sedmkrát. V ten moment přiletěla masařka a začala slepici kroužit kolem hlavy. Slepice se po ní jen vztekle oháněla krkem. Masařka jí vzápětí sedla přímo mezi oči. Slepice cukla hlavou, moucha poodlétla a sedla si znovu. Matylda znovu ucukla. Zzzzzzum, masařka byla pryč. Když se Matylda vzpamatovala a pohlédla zpátky k zemi, viděla už jenom cestičku v prachu utíkající kamsi do neznáma. Samuel byl fuč.
Zastavil se až na bezpečném místě, v tu chvíli k němu zároveň přiletěla masařka. "Já ti věčně zachraňovat zadek nebudu!" Hlesla na červa.
"Já vím, já vím. Ale to mám pořád žrát to kyselý jablko?!" Odvětil Samuel napůl vděčně za záchranu a napůl podrážděně kvůli výčitkám. "Já vím, nebýt tebe, Gertrudo, tak je po mně."
"Jenže to už poněkolikáté!!!" Hlesla znovu podrážděně moucha. "Já vím..." Odpověděl polohlasně Samuel.
"A máš po svačině!" Ušklíbla se mezitím na Matyldu housenka.
"Ty buď zticha! Počkej až slezeš!!!" Zavrčela na ni slepice.
"To sotva! Hloupějšího ptáka jsem neviděla! V tomhle měl otrava Samuel pravdu." Odsekla posměšně Agáta.
"Děláš si ze mě srandu?!" Zasupěla rozezleně slepice.
"Jo! Stačí, jak jsi mu skočila na špek s tím, že slepice umí létat - žádná slepice přece nedovede létat!"
"Já si to myslela..." Odtušila Matylda.
"Ony slepice myslí?" Neodpustila si znovu rýpnutí Agáta.
"Tyyy.....!!!" Soptila slepice.
Načež se housenka začala hlasitě chechtat, ale to neměla dělat... V tu chvílí se totiž lehce zvedl vítr, Agáta zavrávorala na rozhoupaném listu a rázem byla na zemi... Zob! Zob! Zob!!! Jenže v tu chvíli tady nebyla ani Gertruda, ani nikdo jiný, kdo by mohl housenku zachránit, a tak po několika úskocích již držela Matylda Agátu v zobáku! Housenka se ještě ze všech sil snažila napřímit, aby rozevřela na ni až příliš silný zobák a vyklouzla, ale to už bylo pozdě. Matylda se jen spokojeně olízla a pokračovala dál svou cestou. Tak přeci jen měla svačinu...