ikona.png, 0 kB Nokturno.net / tvorba / dílko

  

+ přidej: dílko | obrázek» přihlásit | zaregistruj se

Samuelovy příhody: na sklonku léta

15.11.08 | Falllen, @, další tvorba | 2894 x | vypínač

Od těch dob Samuel navštěvoval mlýn pravidelně, tu a tam pro mouku, a někdy třeba jen na kus řeči. V obojím ale raději přes den, kdy Bonifác nevěnoval dění na dvorku příliš pozornosti. Také Matylda občas zavítala do sadu, ale to jen opravdu zřídka, když se jí podařilo se z mlýnského dvora nepozorovaně vypařit.
Čas ubíhal a Samuelovi vykutálení červí přátelé a příbuzní se pozvolna naučili si k němu chodit pro jeho pracně získávanou mouku, cesta do mlýna a zpět totiž zabrala většinou okolo půl dne, a tak Samuel navštěvoval mlýn stále častěji. Čas od času si sice rád přivstal, ale jinak nebyl zrovna ranní ptáče. Vstával většinou tak kolem poledního a své cesty vážil v časně odpoledních hodinách.
Bylo tomu tak i dnes. Počasí mu sice moc nepřálo, obloha nad hlavou se na něho neustále mračila, jen místy vykouklo sluníčko. I přes to se ale Samuel rozhodl vyrazit. "Snad se během dne vyjasní...", pomyslel si pro sebe, ačkoli zas tak hrozné to nebylo.
Na nebi bylo tak nějak všelijak, ale červovi to na náladě nijak zvlášť neubíralo, dokonce mu bylo i do zpěvu. Začal si tedy lehce pobrukovat a pokračoval dál v cestě, ani si při tom nevšiml, že se obloha zatahuje čím dál tím více. "Jauuu!!!" Praštilo náhle Samuela cosi studeného do zad. Sotva se vzpamatoval a udělal pár kroků přišla další rána a pak další a další. Samuelovy počáteční, později ignorované obavy se naplnily, pomalu se schylovalo k dešti. Občasné krápání začínalo pozvolna sílit a červ si nestíhal otírat mokré čelo, ale i tak pokračoval dál směrem k mlýnu. Byl totiž už za polovinou své cesty, a tak se nemínil kvůli dešti vracet domů s prázdnou. PLESK!!! PLESK!!!! Dešťové kapky byly větší a větší. Samuel s promočeným uzlíkem odskakoval ze strany na stranu. Jeho počínání tak trochu připomínalo kopanou, přičemž dešťové kapky zde platily za hráče a on za poněkud zablácený míč. Nakonec mu nezbylo, než nalézt nějaký úkryt a déšť přečkat...
Ten byl velice silný, a tak neměl dlouhého trvání. I tak to ale pro Samuela znamenalo nemalé zdržení. Obloha se konečně protrhala, vykouklo sluníčko a červ mohl opustit svůj úkryt. Protíral si oči, když v tom jeho pozornost upoutalo jakési zelené stvoření skryté za velkým jitrocelovým listem. "Agá.........Agáta!" Vyjekl polohlasně domnívaje se, že vidí ducha... "Kdepak Agáta, já jsem Berta, její sestra!" Zvolal domnělý duch, zelená housenka, která zaslechla zpoza listu jeho slova. "Ale je pravda, že Agátu jsem už hodně dlouho neviděla..." Dodala se zamyšlením a v Samuelovi hrklo... Myšlenku prozradit housence Agátin osud ihned zapudil, tím spíš, že se až moc dobře zná s ptákem, který ukončil její život...
"Taky jsem ji dlouho neviděl... A ani mi neřekla, že má sestru..." Odvětil rozpačitě Samuel.
"No to je celá ona... A kam máš namířeno, tedy s tím mokrým uzlíkem..." Otázala se trochu jízlivě housenka.
"Jdu do mlýna pro mouku a ten uzlík mi uschne..."
"No jen aby... A jestli se nepletu, tak ve mlýně jsou slepice, ne? Mohl bys přijít k úrazu..." Konstatovala housenka neméně ironicky.
"To je sice hezký, ale slepice mi neublíží, přátelím se s nimi...!"
"Heh, to zrovna!" Uchechtla se pochybovačně Berta. Byla to zjevně Agátina sestra...
"Víš ty co, jestli mi nevěříš, tak se se mnou nebav!!! - Přátelím se s nimi!!!" Odsekl nabroušeně Samuel.
"No no no, tak se hned nečerti, už ti věřím..." Snažila se housenka urovnat situaci. I když popravdě o jeho tvrzení stále skrytě pochybovala, kombinace přátelství slepice a červ jí přišla poněkud postavená na hlavu...
"Jestli chceš, můžeš jít se mnou. Ale počkáš před mlýnem, tebe neznají."
"Dík za nabídku, ale tohle si nechám ujít... Ale můžeš se stavit až půjdeš zpátky." Odpověděla výmluvně Berta nechtíc se Samuela znovu dotknout. Tím se jejich cesty rozdělily. Samuel pokračoval do mlýna a housenka si šla po svém.
Samuel, zdržený deštěm a rozhovorem s Bertou, dorazil za necelou hodinu konečně do mlýna zpozorován jedním z Darininých, teď již dorůstajících kuřat. To hned běželo jeho návštěvu oznámit ostatním. Jaké bylo však jeho překvapení, když za ním nazpět dorazily jen Matylda a Bobina. Po krátkém přivítání mu Matylda vylíčila situaci, dnešní setkání bude krátké. Je už docela pozdě a navíc má Bonifác dnes opravdu špatnou náladu.
"Co chceš dneska? Mouku, nebo kukuřici?" Ptaly se ho kvapem slepice.
"Ssss, ssss!!" Reagoval na to Samuel.
"Ssss, ssss? Co je to ssss, ssss?" Otázala se udiveně Matylda.
"Ssss, ssss!!" Opakoval rozrušeně červ a uhýbal při tom pohledem ke straně. Slepice jen nechápavě koukaly.
"Ssssss!!" Opakoval znovu Samuel a Matyldu konečně napadlo otočit se za sebe.
"TÁÁÁÁK, MÁM VÁS!!!! UŽ ZASE???!!!" Zahromoval Bonifác, který je již delší dobu pozoroval. Slepice se okamžitě chtěly dát na útěk, naštěstí si ale včas uvědomily, že je tu vlastně s nimi Samuel.
"Už zase, Matyldo??!!" Pokračoval nazlobeně kohout.
"Já vím, já vím..." Špitla podřízeně slepice.
"A co tu vlastně chce ten červ?"
Dvorkem zavládlo hrobové ticho.
"Tak co tu chce ten červ??!!" Opakoval podrážděně Bonifác. Obě slepice mlčely jak zařezané...
"Žádná odpověď??!! No dobrá, tak co tu chceš, červe?!" Obrátil kohout svůj pohled směrem k Samuelovi.
"Komu říkáš červe?!!!" Zavrčel Samuel spoléhaje na Matyldinu ochranu, vlastně ani sám nevěděl, co ho to napadlo.
"Ale Samueli, ty přece jsi červ..." Zašeptala jeho směrem Matylda.
"Nemusíš mi to připomínat!!" Sykl polohlasně Samuel. Vůbec poprvé to vypadalo, že se stydí za svoji totožnost, tedy alespoň před tím velikánským kohoutem...
"Takže znovu - co tu chce ten červ??!!" Obrátil se Bonifác s přísným pohledem zpět ke slepicím.
"Přišel si pro mouku..." Vychrlila ze sebe neuváženě Bobina.
"Pro mouku??? Naši mouku??!! - Nepřichází v úvahu!!!!!" Kohoutova reakce zněla nesmlouvavě.
"Ale....." Pronesly obě slepice jednohlasně.
"Mlčte!!!!! Mlčte a ty si běž hledat jídlo jinam - tady nemáš co pohledávat!!!" Tím byla celá záležitost skončena. Bonifác jim nenechal ani prostor pro rozloučení. Slepice se poslušně odebraly do kurníku a Samuela čekala nepříjemná cesta s nepořízenou domů, do sadu. Už podruhé... Už podruhé se s nechutí šoural domů s prázdným uzlíkem přes rameno... Prvně zkřížila jeho plány sama Matylda, to když se ještě společně neznali.
Ale co, léto se už dávno přehouplo přes polovinu, a tak se Samuelovo jablko začínalo stále více červenat. Dozrávalo a bylo sladší a sladší, o mnoho chutnější oproti nesnesitelné kyselosti zjara. Zlepšující se chuť svého domku Samuel sice vítal, ale zároveň mu to činilo starosti. Byla to totiž také předzvěst blížícího se podzimu, tudíž se Samuel obával nevyhnutelnosti pádu jablka na zem. A na to, co mělo přijít potom - zima, sníh a mráz, červ raději ani nechtěl pomyslet... Matylda mu sice přislíbila zimní útočiště přímo v bezpečí zatepleného kurníku, ale po nedávném incidentu s Bonifácem, kdo ví jak to všechno dopadne... Co teď? Gertruda je stále někde pryč a se starým Normanem není řeč. Půjde tedy požádat o radu Ritu a Edgara. Snad mu ta poněkud neobvyklá vykutálená dvojka, veliká vážka a slunéčko sedmitečné, nějak pomohou.
Hned druhý den ráno se vydal k místnímu rybníčku připomínajícímu spíše velkou kaluž obehnanou kolem dokola rákosím. Malé jezírko bylo královstvím vážky Rity, tudíž nebylo pochyb, že tu na ni někde narazí a Edgar se bude nejspíš potloukat někde poblíž. Patří přece jeden k druhému.
"To jsou k nám hosti, co tě sem přivádí, Same?" Zpozorovala Rita červa už z dálky.
"No ani se neptej..... Bonifác mě vykopnul z mlýna, ale o to tu teď nejde..."
"A o co tedy?" Pokračovala zvesela Rita neznajíc situaci.
"Ále, jablko už dozrává..." Odvětil sklesle Samuel.
"To je přece dobře, ne?"
"Jde o to, co přijde potom.....,nechápeš?"
"Jasně..." Změnila tón hlasu vážka. "Jenže.....co s tím?"
"No proto jsem přišel za vámi, poradit se." Odvětil Samuel.
"Počkej tu, skočím pro Edgara!" S těmito slovy se zvedla ze stébla trávy s odletěla. Samuel mezitím jen smutně hleděl na vlastní odraz zrcadlící se v hladině jezírka. Netrvalo dlouho a oba dva světáci byli zpátky. Nastala válečná porada, střídaná chvilkami ticha. Dohady střídaly dohady, pauza pauzu a tak to šlo dál. "Mám to!!!" Zakřičel po chvíli Edgar.
"Máš co?" Otázali se červ s vážkou jednohlasně.
"Mám to, už jsem na to přišel!"
"Tak povídej a nenapínej nás!" Reagovala lehce podrážděně Rita.
"Přece Rebeca!!!" Zvolal s ještě větším nadšením Edgar.
"Stará Becky...?" Otázala se skepticky vážka.
"No jasně! - Uplete kolem jablka k větvi síť! Co ty na to, Same?"
"Jdeme!" Pronesl jednoznačně neméně nadšený červ. V hlavě se mu vybavila představa jablka opředeného pevnou pavoučí sítí, poctivými vlákny majestátního křižáka, staré dobré Becky. Teď již jen zbývalo sice starou dobrou, ale zároveň velice náladovou Becky přesvědčit.
Rebeca bydlela na pokraji lesa pod shnilým pařezem a mezi větvemi nedalekých stromů měla utkané sítě. Její domov tak mírně připomínal malou rybárnu. Sítě zde měly v podstatě stejný účel, jen nebyly určeny pro použití ve vodě. A snad právě proto se Gertruda od účasti na výpravě distancovala. Skupinka ji oslovila při cestě k lesu skrze sad od jezírka, ale nechtěla o tom ani slyšet.
"Ťuk ťuk." Zaklepal Edgar u vchodu do Beckina domku.
"Co tu chcete??!!" Zavrčel chraplavý hlas kdesi z útrob pařezu.
"Ťuk, ťuk." Opakoval klepání Edgar.
"Jděte do hajzlu, co jste zač??!!" Zasípělo znovu z domku.
"Becky, pojď ven, potřebujeme s tebou mluvit!" Chopila se slova vážka.
"Jo to jste vy, počkejte, už jdu..." Její hlas zněl již o něco příjemněji a záhy se z pavučinového otvoru v pařezu vynořil velikánský křižák, až z toho Samuel instinktivně uskočil stranou. Rebecu znal doposud jen z vyprávění.
"Tak co byste rádi?" Pokračovala pavoučice.
"Ehm, noo......tady Samuel by potřeboval utkat síť kolem jablka..." Vysvětloval Edgar.
"A co já s tím mám společného?" Utrousila neochotně Becky.
"No.....totiž.....on v tom jablku bydlí... A potřeboval by, aby na podzim nespadlo..." Pokračoval Edgar.
"A co z toho budu mít?!"
"Dobrej pocit..." Odvětila Rita.
"Toho se tak nažeru!!" Odsekla podrážděně Rebeca.
"Mám ještě trochu mouky..." Odvážil se poprvé ke slovu Samuel.
"Tak tu si schovej! Co dál?!"
"Nachytám ti v jezírku komáří larvy." Nabídla se Rita.
"A já ti přinesu pár mšic!" Doplnil Edgar.
"To už zní líp." Povolila konečně pavoučice. "Ujednáno!"
Do sadu dorazili za necelou půlhodinku a Becky se dala do práce. Rita a Edgar se mezitím odebrali pro slíbenou potravu, Rebeca prý nemá ráda práci na dluh. Zanedlouho již bylo Samuelovo jablko opředeno šedavým závojem, jen malé okénko a dveře zůstaly nedotčeny. Jeho domek teď tak trochu připomínal i vosí hnízdo. "Alespoň se mu vyhnou..." Pomyslel si pro sebe červ s představou česačů ovoce. Také této skutečnosti si byl vědom, tedy že jeho sad zanedlouho čeká sklízení jablek...


 Přidat komentář 




› Online 14


O nokturnu

Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.

©1999-2020 Skaven

Shrnutí

komentářů: 14756
článků: 557
obrázků: 3652
dílek: 6355
autorů: 861