ikona.png, 0 kB Nokturno.net / tvorba / dílko

  

+ přidej: dílko | obrázek» přihlásit | zaregistruj se

Samuelovy příhody: noví přátelé

21.09.08 | Falllen, @, další tvorba | 3113 x | vypínač

(navazuje na události I. dílu) Samuel, zklamaný a otrávený představou, že ho k večeři čeká zase to kyselé, už skoro nenáviděné jablko, se za Gertrudina doprovodu vracel domů. Gertruda si pobzukovala na cestu, Samuel se jen pomaličku šoural s prázdným uzlíkem přes rameno. I přes to cestou přemýšlel, jak to udělat, čím by alespoň trochu pozměnil skladbu svého jídelníčku. Pěšinu, po které se ubírali ku domovu lemovaly tu lísky a tam zas ořešák, ale tuto možnost Samuel předem zavrhnul. Neměl na překonání tvrdé skořápky na rozdíl od svých soukmenovců jiného druhu dostatečnou výbavu. Švestky a blumy obepínající cestu opodál zas měly pod palcem vosy, a s těmi si neradno zahrávat.
Nevěnuje během rozprav s vlastní myslí pozornost svému okolí, býval by ani nepoznal, že už dorazili domů do sadu. Stejně otráveně se vyšplhal i do koruny stromu ke svému jablku. Zachrastil klíči v zámku a vstoupil dovnitř, do jeho ohlodáváním stěn stále se zvětšující světnice. Gertruda si už mezitím šla po svém. Jen s nechutí se zadíval na teď již zahnědlý kousek stěny, který posloužil ráno jako snídaně a šel si uvařit šálek čaje z cestou posbíraného jehličí.
Slunce se už pomalu začínalo sklánět za obzor, a tak zároveň zažehnul malou lucerničku a pověsil ji na strop svého domku. Usedl ke stolku a u šálku čaje pokračoval v přemýšlení o svém jídelníčku. Nakonec dospěl k závěru, že se do mlýna vypraví znovu, jen bude potřeba cestu důkladněji naplánovat, nic nesmí ponechat náhodě. Rozhodl se trochu pozměnit cestu a pro jistotu i denní dobu. Pomýšlel při tom na známé úsloví "chodit spát se slepicemi", proto svoji další cestu naplánoval na večer.
Unaven včerejším incidentem se Samuel probudil až v pozdních dopoledních hodinách. Přes den se věnoval své obvyklé činnosti - zahálení. Ručička na hodinách postupně směřovala k páté hodině odpolední a Samuel se pomalu chystal na cestu. Dnes to musel vzít trochu oklikou. Cesta byla delší sice jen o pár metrů, ale i těch pár metrů je pro červa mnoho. Co naplat.
Šinul si to svou prachovou cestičkou směrem k mlýnu s nadějí, že dneska se snad už poštěstí. Slunce bylo ještě poměrně vysoko, svítilo mu na cestu a příjemně hřálo, i přes to měl ale v uzlíku připravenou lucerničku na zpáteční cestu. Ubíral se dál a dál, když v tom jeho cestu zkřížil známý stín... Matylda!!!
"Zase ty?!" Samuel se stočil do klubíčka a klepal se jako osika...
"A co tady vůbec děláš, co tu chceš?!"
"Já?" Samuel se odvážil vykouknout jedním okem.
"Jo, ty!!" Hlesla slepice dožadujíc se odpovědi.
"J-já, nooo, totiž chtěl jsem..." Koktal strachy Samuel.
"Tak bude to!!!"
"N-noo, chtěl jsem si dojít do mlýna pro trochu mouky. A-ale jen trošičku..."
"No, máš štěstí - dneska mám už zobání dost a navíc moučné červy nejím." Odvětila podrážděně Matylda.
"Ale já nejsem mou..." PLESK!!! Praštil se vzápětí přes pusu Samuel.
"Áááá, takže ty nejsi mou..."
"Chtěl jsem říct moucha..." Odvětil výmluvně Samuel.
"Ach táák, už jsem se lekla, že jsi žirafa! - To potom všechno vysvětluje!" Usmála se sarkasticky Matylda. Samuela to trochu uklidnilo.
"Za co mě máš?!! Tohle ti mám sežrat?!!" Zaburácela vzápětí slepice.
Samuel se znovu smrsknul do klubíčka.
"Vylez, srabe - nic ti neudělám...!"
"Vážně?" Otázal se rozpačitě Samuel.
"Leda že by..."
"C-co?"
"Leda že by.....ocenil veletučnou pochoutku někdo jiný z mé družiny." V Samuelovi hrklo.
Debata neobvyklého páru se ubírala dál. Slepice pomalu začínala chladnout, což přimělo za normálních okolností velmi hovorného červa trochu se rozpovídat. Slovo dalo slovo a světe div se, na konec se Samuel s Matyldou skamarádili. Slepice mu dokonce nabídla, že ho sama zavede do mlýna. A konec konců, musí ho představit dalšímu osazenstvu mlýnského dvora, aby nepřišel k úhoně pro změnu jejich přičiněním.
Vyrazili tedy na společnou cestu směrem k mlýnu. Slepice si vykračovala jako páv a Samuel si naopak nestíhal stírat pot z čela.
"Moc se loudáš!", otočila se Matylda k červovi, který očividně zaostával pozadu.
"Tobě se to řekne!" Odsekl Samuel. "Podívej se na mě a na své nohy!" Dodal naštvaně.
"Co je s nimi?" Otázala se nechápavě slepice.
"Niiic, niiic, já jen.......že jeden tvůj krok je asi tak dvanáctkrát delší, než moje tělo..."
"Mmm, na tom něco bude..." Usoudila Matylda, která si očividně ještě trochu stála na vedení. "Tak víš co, vylez mi na záda a já tě ponesu." Nabídla červovi, když už jí pomalu začínalo svítat. Načež sklonila k zemi levé křídlo a Samuel si po něm vyšplhal na záda.
Pokračovali dál k mlýnu, jejich cesta se teď ubírala mnohem rychleji. Urazili sotva patnáct metrů, když v tom začalo cosi neúnavně kroužit Matyldě kolem hlavy. Slepice uhýbala krkem, oháněla se po otravném hmyzu tak, že jí Samuel málem spadl ze zad. "Gertrudo to stačí!" Křikl na ní červ. "Vy se znáte?" Otázala se Matylda.
"Jo, to je Gertruda, ta co mi zachránila krk posledně." Odvětil Samuel.
Masařka poodlétla a usedla opodál na stéblo trávy, které se pod její vahou mírně rozkývalo.
"My jsme teď přátelé." Vysvětloval mouše situaci Samuel.
"Přátelé??? No jen aby..." Zapochybovala Gertruda o ptákových úmyslech.
"Kdepak, zní to divně, ale Matylda mi opravdu neublíží."
"Jo tak ona už je to dokonce Matylda...!" Pokračovala nyní uraženě moucha.
"Gertrudo nežárli! Jsme jen kamarádi, nic víc..."
Gertruda a Samuel byli přátelé již docela dlouhou dobu, a tak není divu, že masařka jen velmi nerada viděla v Samuelově společnosti kohokoli jiného.
"Ale ta slepice..., přece...... Jsi můj jediný přítel, Samueli..." Posmutnila moucha.
"Gertrudo neblázni!" Snažil se ji uklidnit červ. "A co Norman?"
"Starý bručoun Norman? Ten...?" Rozesmutnilo to Gertrudu ještě víc, neboť šlo o starého nabručeného chrobáka, který si ze všeho nejraději nikoho nevšímal.
"Tak Rita, nebo Edgar?" Rita byla veliká vážka a Edgar slunéčko sedmitečné.
"To už je lepší." Konstatovala moucha. "A ještě Agá..." Nedokončila Gertruda. Chtěla ještě doplnit Samuelova slova, načež si uvědomila, že housenčin osud byl teprve včera zpečetěn právě Matyldiným zobákem.
Masařka si tedy konečně dala říct a pokračovali do mlýna všichni společně. Samuel na Matyldiných zádech a Gertruda poletovala kolem nich. Do mlýna dorazili okolo sedmé večer. Matylda opět sklonila jedno křídlo k zemi a obtloustlý červ se po něm ve snaze slézt dolů skutálel na zem. V tu chvíli všichni zaslechli mírný dusot zpoza stodoly. To se jedna ze slepic mlýnského dvora vysokou rychlostí hnala se zřejmým úmyslem přímo k nim. Zobák blízko při zemi a za zády čára prachu. "STŮŮŮJ!!!" Zakřičela na ni Matylda. Slepice stihla svůj běh s pařáty zarytými v zemi dobrzdit těsně před nimi. "Bobino, svolej ostatní - chci jim někoho ukázat!"
"Toho červa?!" Odsekla pohrdlivě slepice.
"Jo, toho červa. Nereptej a běž pro ostatní!" Zvýšila na ni hlas Matylda.
Slepice sklonila hlavu a odešla. Matylda ve mlýně opravdu platila za vrchní slepici, nebo něco na ten způsob. Alespoň to tvrdila a zdálo se, že na tom něco bude.
"Ty to tady máš opravdu pod palcem?" Otázal se Samuel, udivený Bobininou poslušností.
"Jo, jsem tu vrchní slepice." Odvětila sebevědomě Matylda.
"To jsem netušil, kdybych teď měl klobouk, tak ho smeknu až k zemi, óóó Vaše Slepičenstvo!" Prohodil ironicky Samuel.
"Slepičenstvo...? To nezní špatně!" Zachechtala se Samuelovu výroku Matylda.
V tu chvíli se přiřítila Bobina se zbytkem osazenstva kurníku, které čítalo dalších sedm slepic. Bylo jich tedy na mlýnském statku i s Matyldou celkem devět. "Bobina, Darina, Žofka, Nataša..." Začínala Matylda představovat svoji družinu. "A tohle je Samue..."
"JAUUUU-U!!!!!" Zazněl celým dvorem hlasitý výkřik. Rázem se všichni ohlédli daným směrem - jedno z Darininých kuřat drželo Samuela v zobáku, jen jeho neskutečná tloušťka ho v tuto chvíli zachránila před polknutím. Ano, na dvůr v tu chvíli přibylo dalšího půl tuctu malých zvědavců.
"Bobino, neměla jsi náhodou svolat VŠECHNY?!" Otočila se k slepici Matylda.
"Ale já myslela..."
"Tak příště nemysli!!!" Soptila Matylda, ale ani ona si vlastně v inkriminovanou dobu neuvědomila, že na dvorku nejsou úplně všichni.
Samuelovu ránu bylo nutné zavázat a malého hříšníka poslali naplnit červův uzlík. Bobina, která na tom neměla o nic menší podíl viny, přinesla ještě pár zrnek kukuřice.
Představovací debata se ubírala dál, a tak se mezitím pomalu začínalo smrákat. Slunce bylo čím dál tím níž, když v tom všichni zaregistrovali podivné zvuky. Jakoby šramocení, které postupně začínalo připomínat kroky. Vycházelo to odkudsi zpoza mlýnských sýpek. Kroky sílily a pak se zase vzdalovaly, takhle se to opakovalo několik minut. Tak trochu to připomínalo obchůzku strážného. Dvorkem rázem zavládlo hrobové ticho, všechny slepice zpozorněny. "Co to je? Krysa?" Otázal se po chvíli Samuel, který už svou zvědavost neudržel na uzdě. "Psssst!!!" Okřikla ho šeptem Darina. "Co se děje? A proč všichni šeptáte?"
"Samueli, buď ztichla!" Snažila se červa teď utišit sama Matylda. Červ ztichl, kuřata se mezitím nenápadně vytratila kamsi za kurník. Samuelovi to nedávalo smysl.
"CO JE TO TADY????!!!!!" Zaburácel teď již v bezprostřední blízkosti mocný hlas a Samuel v sobě rázem objevil skryté vlohy v oblasti rychlostního zavrtávání do země. Všechny slepice se vzápětí rozutekly. Až na Matyldu... Bonifác byl obrovitý, úctyhodně rostlý kohout, přibližně o polovinu větší, než Matylda. "Matyldo, co to zase zkoušíš?! Víš, že nemám rád ty vaše večerní sněmy!"
"Ale my..."
"Nic nevysvětluj a běž za ostatními na kutě!" Matylda sklopila hlavu a odebrala se do kurníku, s Bonifácem bylo neradno diskutovat. Po chvíli odešel i kohout. Za několik minut se Matylda nenápadně přikradla zpátky. "Samueli.....Samueli jsi tu???" Zašeptala starostlivě slepice.
"Paby, paby fem..." Zahuhlalo cosi zpod tenké vrstvy hlíny.
"To se mi ulevilo, už můžeš vylézt." Upokojila ho slepice.
"Říkala jsi, že tu žádný kohout není!!!" Hodil po ní vyčítavým pohledem Samuel.
"Nevěděla jsem, jestli by bylo dobré..."
"Jestli co?!" Skočil jí do řeči červ.
"Jestli by bylo dobré, abys to věděl, bál by ses pak přijít."
"A co včera?! Taky jsi říkala, že tu žádný kohout není!"
"Byla jsem naštvaná - Bonifáce nám přivezli před měsícem a mě tak odebrali pozici alfa na mlýnském dvoře."
"Takže jsi mi lhala?!!"
"Trochu..." Odvětila spepice.
"Co to znamená trochu?" Otázal se znovu dotčeně červ.
"Vedu to tady dál, ale už jen jako 'zástupce šerifa', tak nějak bych to nazvala... Slepicím velím i nadále." Vysvětlovala Matylda. "Víš, on Bonifác není špatnej, jen opravdu nemá rád naše večerní besedování."
Krátce na to se s Matyldou rozloučili. Samuel za doprovodu Gertrudy vyrazil na zpáteční cestu. Ta se táhla neobyčejně pomalu, neboť Samuelův obvaz v půli těla zadrhával o zem, což mu notně ztěžovalo chůzi. I tak ale nesl svůj uzlík přes rameno a Gertruda, poletující kolem něho, svítila lucerničkou na cestu. Připomínala tak poněkud zvláštní světlušku.
Matylda se odebrala zpátky do kurníku, hlavu plnou starostí, jak nejlépe vysvětlit Bonifácovi přátelství s červem a jestli se jí vůbec podaří kohouta přimět k akceptování Samuelových návštěv ve mlýně...


 Přidat komentář 




› Online 2


O nokturnu

Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.

©1999-2019 Skaven

Shrnutí

komentářů: 14751
článků: 557
obrázků: 3652
dílek: 6307
autorů: 860