Nokturno.net / články

Pátek 26.9
Je čerstvý podvečer a my opouštíme jeden z autobusů, který vesničkou sem tam projede. Před kulturním domem v Křídlech se to hemží podezřelými individuy a tak se mísíme mezi ně. Na růžově olemované scéně je zrovna v polovině svého vystoupení kapela Karel na nákupech obšťastňující hrstku diváků veselými rytmy.
Jen co se trochu zabydlíme, zjistíme značku čepovaného piva (i letos zde fungují nepřekonatelné pivní kvéry), schází se na pódiu kapela Korisz z nedalekého Nového Města (odkud koneckonců pochází většina zúčastněných kapel). Hned po několika tónech první skladby je jasné, že kapela za rok, po který jsem je mohl slyšet pouuze z nahrávky (demo Start - viz recenze), značně pokročila. Přesnější bicí, melodičtější kytara i klávesy, výraznější basa, jistější zpěv... Nové kusy nikterak nepokulhávají za těmi staršími, které jsou taktéž v pravdě výborné.
Kapela Hoochachos (čti hučačos) vystoupila v různobarevných převlecích lehce přiblblé televizní čtveřice teletabís. Pohled na "rapující" tele tuby stejně jako poslech jakéhos hiphopu provázejícího jejich "zpěv" mě vyhnal před kulturák. Nu což. Hvězdy na Vysočině jsou taky parádní.
Staré dobré Kryštofovy staré věci vystoupili chvíli na to, co příšerky s obrazovkami v bříšku opustili pódium. Zběsilý novoměstský pop - punk je místní stálicí, a těší se nebývalé oblibě. Není se taky čemu divit, stačí si poslechnout několikero hitů (kupříkladu hned první zahraná Dekadence) a KSV si dozajista oblíbíte jak pro příjemné texty tak pro nenáročné melodické nápěvy.
Též Kapela Nasaďte Ski s podivně se kroutícím a ještě podivněji kmluvícím zpěvakém přilákala svou pohodovou produkcí pozornost většiny festivalového publika.
Poslední dobotní vystoupení obstarala pražská, lehce psychedelická troice, ukrývající své ztěžklé melodie s veselým dechem pod názvem Skrytý půvab byrokracie.

Sobota 27.9
Po desáté hodině raní se účastnictvo festivalu vydalo napříč vesnicí pod vedením faráře Štěpána Hájka a jalo se rozdávat růže místním paničkám a pánům. To vše se pak postupně zvrhlo ve fotbalový turnaj, kterýžto byl uveden zpěvem a veselým, leč poučným kázáním. Následoval farářův ukázkový výkop a záhy započal regulérní zápas. Unaven (spíš smíchem než sportem) jsem pak strávil příjemné poledne kol Nového Města.
Odpolední program zahrnoval vystoupení dětského souboru Kulhavá noha, jakýsi scénický tanec (jako doprovodná hudba zazněl např. Nightwish...) a roztržité povídání o lehce imaginárním Reném Hranovi.
I letos bylo přichystáno vystoupení básníků. Tentokráte jen dvou - Chalana (muže s kalhotami proklatě nízko) a Zdenky Sokolíčkové (Johanka Galatea). Nutno říci, že oba, každý svým způsobem, vybrali kousky opravdu výborné.
Sobotní hudební část započali taktéž novoměstští Rapa Nui - přívětivý big beat, jemuž zvuk akustické kytary dodává lehce folkový nádech.
Vrcholným vystoupením se ukázala lehce punková šou v podání Leninovy pleši. V různě barevných a tvarovaných převlecích zahráli k tanci množství skočných songů. Zajímavé bylo též nástrojové složení: krom klasické basy a bicích zde byly ku slyšení housle, mandolina či nebývale zvonivý uhlák.
Stále více známí a stále více popoví 05 & Radeček potěšili svým vystoupením srdce nejedné fanynky. Krom starších kousků zahráli s tradičním, místy lehce rutině působícím, nasazením i několikero písní nověších, po většině polkidnějších. Inu, těžký je život rodících se hvězd...
Minimum wage zahráli s lehce neúplným zvukem (chyběli dva členové kapely), přesto však zajímavě až pozoruhodně. Obzvláště netradiční bylo vystupování zpěvačky Petry Kosové.
Kapela Los Bastardos se svým neúnavným zpěvákem, který s nezměrným nasazením odskákal a odzpíval poměrně dosti dlouhý koncert, stojí též jistě za povšimnutí. Dosti zajímavé až unikátní mi přišlo i užití dalšího bubnu v některých mezihrách, ačkoli zvukem i stylem hrání kapela místy připomínala Jollyho Jokera..
Závěrečný bluesový bombónek obstaral Hoochie choochie band, který přišel na řadu až v pozdních nočních, nebo snad v brzkých raních hodinách.

Nedělě 28.9
Poslední den festivalu byl poměrně utahaný, návštěvnictvo se pomalu rozešlo do svých domovů a jen hrstka skalních vyčkala až do třetí hodiny odpolední, kdy doprostřed jeviště usedl Vladímír Merta a plejádou folkových písní a barevných historek bavil publikum bezmála dvě hodiny.

Nu. Letošní Křídla byla trošku jiná, nežli ta loňská, přesto skvělá a navštívení hodná. A to i napřesrok.

odkazy:
Korisz
KSV