Nokturno.net / články

Nostalgie je dost ošemetná věc. A co teprve takové nostalgicky sentimentální ohlédnutí zpátky? Jsou dva roky dost dlouhá doba na to, udělat si na něco tak srdečného, jako jsou Křídla, jakýkoliv ucelený názor? Řekl bych, že ne, ale ti, kdo sem chodí často jistě ví, že moje zážitky nejsou o jediném správném pohledu na věc, ale právě o těch zážitcích. Nakonec o tom ani nechci psát, jenom jsem se nechal na chvíli unést, ale teď už se zaměřím pouze na právě uplynulý víkend...
Z organizačního hlediska mi letošní Křídla přišly nejklidnější a nejjistější vůbec. Možná jsem to tak neprožíval a tak mě nemohla rozhodit kdejaká prkotina (jako třeba neustále selhávající hadička od kompresoru na pivo apod. drobnosti). Festival jako celek šlapal přesně jak měl. Loňského maskota, malého andílka, vystřídalo monstrum autory přirovnávané k legendárním Nazghúlům a jejich okřídleným drakovitým ještěrkám.
Celou show odstartovala tuším kapela Waclaf, ale to pro tuhle recenzi není důležité, neb se zabývá pouze mými zážitky a ty byly dost silně spjaté s barem, takže si teď musím vypomáhat vytištěným programem a namáhat mozek, abych si dal tu spoustu hudby vůbec dohromady.
Tedy ve zkratce:

Pátek:
N.O.M. - Chalanovy mrtvoly neplánovaně vystoupily již v úvodu večera. Svým charakteristickým přednesem Chalan všechny přesvědčil, že ač zpěv není jeho nejsilnější stránkou, osobité sdělování vlastních myšlenek mu problémy nedělá. Underground v té nejryzejší formě.

Mladshee sestra - tak tahle kapela má před sebou zajímavou budoucnost. Nejenže umí na svoje nástroje perfektně hrát, ale hlavně má co hrát! U publika vzbudil jejich bigbít s prvky jazzu a blues zaslouženou pozitivní odezvu.

O5 a Radeček - na letošním Rockoupání ve mě zanechali hodně dobrý dojem. Srdečnost až na 1. místě. Ta mi právě na Křídlech hodně chyběla. Souhlasím s recenzí George (www.nokturno.net), Radečci vážně zamrzli. Možná to tak nevypadalo v obrovském kotli poličského bazénu, ale v domácké atmosféře Křídel jejich strnulost působila hodně smutně. Zrovna poslouchám jejich demo Topol, kde je to všechno přesně obráceně, kde se texty ještě snaží něco sdělit a nestydí se za vlastní neobratnost. Tuším, že jedna ze současných novinek připravovaných na příští album vzala kus refrénu a snad i textu právě odsud. Radečci pro mě nebyli zklamáním, spíš vystřízlivěním. Ach ta nostalgie.

K.S.V. - novoměstská stálice, která sice nedobyla hitparády, ale zachovala si svůj osobitý styl se vším, co k tomu patří. Veselá a živelná kapela, která přitáhla spoustu fanoušků a moc se líbila.

Korísz - opravdu pekelný mejdan, z nějž jsem moc neměl. Korísz přitvrdil, zaostřil zvuk a žánrově se vyhranil. Textově se však škatulce nu-metal stále trošku vyhýbá.

Sobota:
Divadlo Matěje Šefrny - nesmírně vtipná loutková pohádka o Bajajovi slavila v Křídlech úspěch již před dvěma lety. Ač jsem ji od té doby viděl již potřetí, opět potěšila a rozesmála přirozeným vtipem a lehkostí.

Pasu vrané koně - speciální lidová píseň měla před dvěma lety rovněž premiéru a od té doby se stala evergreenem, cemuž odpovídala odezva mezi diváky. Kdo neviděl, nepochopí, co to vlastně lidová píseň je.

Divadlo - název neznám, hra na téma komerce v umění. Moc jsem toho neviděl, ale vtip to rozhodně nepostrádalo, ač proti Matěji Šefrnovi to bylo víc vykalkulované. Ale jako celek posuzovat nemůžu.

Scénický tanec - znáte to, svíjení těl rytmu hudby. Opticky nesmírně zajímavé a jistě nesnadno uskutečnitelné. Působivé, hezké.

Leninova pleš - první kapela sobotního večera. Naprosto famózní pódiová show okořeněná chytlavými hity typu Skákal pes přes oves. Lepší úvod večera si nelze představit, neb okamžitě všechny dostal do varu.

Rapa Nui - překvapení festivalu. Nová zpěvačka, mírně přearanžované písně, 100%ní výkon všech zůčastněných. Moc vydařené! Thanx 4 Bílej kouř!

Traband - dvoutaktní dechno do Křídel přilákalo úplně nejvíc lidí, dokonce víc než hvězdní O5 a Radeček. Já si pamatuju akorát Sáru a spoustu lidí na baru a tanec a zpěv a tak.

Veselá zubatá - tahle kapela hrála v Křídlech před 2ma roky hodně osobitý folkrock. Letos to bylo hodně parádní, chlapíci z Brna střídali jeden hit za druhým a lidi se skvěle bavili.

Dále hráli:
Waclaf, Kulturní úderka, Cucarachas a neplánovaně i Hoochie Coochie Band, kteří se přihlásili sami, že se jim v Křídlech hraje moc hezky. Tyto jsem ovšem nestihnul, takže nemohu soudit.

Všechno to utichlo v neděli k ránu, kdy jsem už dávno spal, neb mě bylo špatně a brzy po ránu jsem Křídla opustil s horečkou. Tímto se omlouvám za svojí absenci při úklidu. Jinak vyslovuji názor, že pokud se dokáže sejít tolik vnitřně krásných lidí (to je sentimentu) na tak malé ploše, není na tom tenhle národ až tak bídně. Stačí jen občas po vzoru Vypsané fixy postřílet moderátory z rádia a řídit se vlastní hlavou. Tak poďme!!!