Nokturno.net / články

Letošní bigbítová Křídla začala vystoupením kapelky Waklaf. Za rytmů jejich ukázkového funky jsem se odebral na exkurzi k místnímu výčepu, který mne zaujal na dobré dvě hodinky. Vystoupení kapely Mladshee sestra (a System Chaoss?) jsem shlédnul jen letmo (v přestávce na návštěvu toalety...). Když jsem konečně opustil místní hospůdku přilípnutou ke zdi kulturního domu, v němž se festiválek odehrával, začala za oponou zvučit kapela O5 & Radeček. Vystoupení bylo hezké, davy šílely, nicméně jsem se nemohl ubránit pocitu jakési strnulosti, která čpěla z tradiční sestavy skladeb prokládané četnými výkřiky "pojďme!". Zdá se mi, že se kapela již delší dobu plácá na stejném místě, naštěstí se ale ještě pořád drží nad vodou...
Kryštofovy staré věci mne po roce opět potěšily. Ke slyšení byly starší kusy i skladby nové, jednoduché, rockové a punkové, K.S.V. jsou zkrátka klasikou, na kterou nedám dopustit.
Kapela Korisz vystoupila v novém hávu, s novým zvukem a novými písněmi. Technicky je kapela zase o krok dále, stylově však poněkud zapadá kamsi do krabice s nálepkou nu-metal (pánové odpustí...) a to je trošku škoda, protože Korísze dělal Koríszem mimo jiné i vlastní nezaměnitelný "xicht". O změnu zvuku se postaral přibyvši kytarista a změna na postu bubeníka. O konvenčnější Korísz se zřejmě postará i klávesák Lůďa, který při příležitosti vystoupení v Křídlech oznámil odchod z kapely. Inu, Korísze čekají mnohé změnu a tak nezbývá než doufat, že k lepšímu.
Vcelku časný konec prvního festivalového dne pak obstarala kapela NOM.

Sobotní program započal dobře utajeným výletem (tak dobře, že jsem se o něm nedozvěděl a tudiž jsem se jej ani nezúčastnil, což mě pěkně nakrklo...), pokračoval vystoupením loutkového divadla Matěje Šferny (bůh ví proč však hráli stejnou pohádku, jako před dvěma lety...), scénikým tančením, výtečnou šou ze světa šoubyznysu, plnou zlatavých hajzlů, gumových klausů a hitů Helenky Vondráčkové.
Svůj úspěch podruhé slavila umělá lidová píseň Pasu vrané koně (dle slov autorových ideální lidová píseň, v níž vystupuje milá dívka a kůň). Vystoupení doprovodné kapely i pojídání bonbónů koňmi muselo na účastnících a přihlížejících jisto jistě zanechat trvalé následky (alespoň mi ještě stále v hlavě zaznívá ono neúprosné "pasu vrané koně, pasu vrané koně, pasu vrané koně, doma na záhoně; pasu koně bílé, pasu koně bílé, pasu koně bílé, pod okny mé milé"...).
Zapomenout nesmím ani na básníky, tentokráte byli čtyři a jejich básně byly podzimní a podzimnější.
Pak přišla hodina šestá a s ní i sled koncertních vystoupení započaté tramp-metalovou Leninovou pleší s úchvatnými kostými (obzvláště zaujali bří Ženatí, které doma po zjištění krádeže z rodinných šatníků rodičové jistě nepochválí...) a ještě úchvatnějšími skladbami (například kusy "v domově důchodců, bylo veselo, senioři tancovali tělo na tělo..." či "na veselém pohřbu..." dostali do varu četné publikum).
Vystoupení kulturní úderky a Rapa nui jsem prošvihnul, zato Traband jsem stihnul celý a jsem tomu tuze rád. Ačkoli kapelka vystoupila s novým bubeníkem, hrála z velké části staré skladby, na které bylo místní publikum zvyklejší. Zazněl taky kousek z chystané desky a fan club si s kapelou zahrál a zazpíval Sáru. Inu panovala takřka rodinná atmosféra a kulturáček v Křídlech praskal ve švech.
Stejně tak se přízně publika těšila Veselá Zubatá, Majerovy brzdové tabulky však byly očividně moc a tak diváctvo značně prořídlo. Co se dělo po koncertě této mírné příjemné kapely nevím. Usnul jsem.
Nuže taková byla letem světem Křídla 2004, příjemná podívaná, výtečná krmě pro zrak i sluch. Škoda jen, že letos nedošlo na fotbalový zápas, kázání, dílnu nebo něco podobnéhe. Nu, snad příště.